Vzpomínka na P. Msgre Vladimíra Petrů

Letos v květnu uplynulo 5 roků od smrti emeritního faráře v Domašově a děkana rosického P. Msgre Vladimíra Petrů.

Na pana děkana jsme si vzpomněli s některými farníky v souvislosti s úmrtím dvou kně/.í v tomto roce, kteří působili v našich farnostech - Mons. Ing. B. Provazníka a P. Mgr. V. Dvořáka.

Pana děkana Petrů (nar. 6. 10. 1920) jsme poznali v době, kdy měl na starosti farnost v Domašově. V době nemoci P. Josefa Janšty vypomáhal i v našich farnostech. Sám tehdy už více než šedesátník, kterého čas od času sužovaly jeho vlastní neduhy, dojížděl nejen do kostelů, ale i pravidelně navštěvoval v nemocnici a posléze na Moravci svého spolubratra.

Často vzpomínal na své působení v Radešínské Svratce (v letech 1962 až 1971), kde žil na faře se svou ovdovělou maminkou a její sestrou. Mezi jeho další působiště patřilo Brno-Židenice, kde sám ještě v plné síle produktivního věku si získával oblibu všech farníků.

Do Domašova nastoupil v listopadu roku 1978 s povinností děkana.

Odvedl zde mnoho náročné práce při generální opravě kostela, organizoval biřmování a s pochopením sdílel radosti i problémy všech, kteří se na něho obraceli.

Můžeme o něm napsat, že plně žil své kněžství.

Vědomosti, rétorika i vytříbený vkus hudebníka s výrazným hlasem byly pro mnohé milým překvapením.

Po letech ho nečekaně zasáhla mozková mrtvice. Léčil se nejdříve v Tišnově, výsledky se však nedostavily. V červenci roku 2000 byl převezen na Moravec, kde jsme ho s manželem několikrát navštívili. Vítal nás vždycky velmi srdečně svým širokým úsměvem, jak bylo jeho zvykem, kynul a podával pravou ruku, která stejně jako jeho mysl nebyla nemocí zasažena.

Dva roky byl upoután na lůžko. Těšil se z návštěv, ale zároveň se už připravoval na setkání s Bohem a s těmi, kteří mu byli blízcí.

Svou křížovou cestu dokončil 15. května 2002 v péči personálu na Moravci a paní Hanákové, která se o něho po celou dobu svědomitě starala.

Naše farnost se s panem děkanem rozloučila při zádušní mši sv. v Domašově, odkud byly jeho tělesné pozůstatky převezeny do Radešínské Svratky, kde byl podle svého přání uložen do hrobu svých rodičů. 

Na jeho hrobě plném bílých voskovek je nápis: Svatý kříži, ve tvém stínu sladce sobě odpočinu.

Když jsme se tam nedávno na hřbitově ptali náhodných lidí, zda si ještě pamatují pana děkana P. Petrů, stručně odpověděli: „Takový, jako on, tady nikdy nebyl, a ani nebude“.

Milý pane děkane, za vaši dobrotu, velkorysost, lásku a příkladnou obětavost ve službě Bohu a bližním vám děkují ti, kteří na vás i po letech s vděčností vzpomínají.