Vzpomínky na P. Vladislava Dvořáka

Po nenadálé zprávě o skonu P. Vladislava Dvořáka loni v srpnu se myšlenky mnohých farníků intenzívně obrátily ve vzpomínkách na období před 15 lety, kdy u nás vykonával kněžskou službu. Letos 21. května si připomeneme jeho nedožité 65. narozeniny mší sv. v kostele ve Veverských Knínicích. K tomuto výročí zařazujeme také dva následující příspěvky.

I ta poslední chvíle našeho života bude důležitá

...svědectví z předposledního dne života kněze Vladislava Dvořáka

Otec Vladislav Dvořák ležel se zápalem plic v bohunické nemocnici. Už několik dní měl horečku a pramalou sílu k mluvení, natož aby se najedl nebo otočil na lůžku. Většinu dne prospal a když se probudil, komunikoval pouze očima a kývnutím hlavy.

Spolu s ním byli v pokoji ještě dva muži, jejichž jména pozměním: příjemný, asi šedesátiletý pan Novák a pan Pavelka, díky pokročilému stáří téměř apatický.

Šlajsem za otcem Vladislavem na návštěvu. Zaklepala, pozdravila a mířila rovnou k jeho lůžku. Nevšimla jsem si, že pan Pavelka tam již není. Ještě jsem otce Vladislava ani neprobudila, když na mě pan Novák zavolal: „Paní, paní, pojďte sem, já Vám musím něco říct!" Působil rozrušeně a mluvil dost rychle. „Ten pan Dvořák neřekl za celou dobu ani jednu souvislou větu, ale dneska ráno se začal nahlas modlit celej 'Zdrávas Královno' a na konci řekl 'Odpočinutí věčné dej mu, Pane, a světlo věčné ať mu svítí, ať odpočívá ve svatém pokoji!' No a pak přišly kolem šesté hodiny sestry a zjistily, že pan Pavelka zemřel. On se určitě modlil za něho! Musel nějak vědět, že umírá! Já se z toho furt nemůžu vzpamatovat ... "

Nevěděla jsem, co říct. Podala jsem panu Novákovi ruku a poděkovala. Uvědomila jsem si, že i přes svou fyzickou bezmoc dokázal otec Vladislav vnímat potřebu umírajícího člověka.

Další den v noci otec Vladislav zemřel.

Velký dík patří právě panu Novákovi, který jediný mohl a také předal toto svědectví. A hlavně děkujme otci Vladislavovi, který zůstal knězem až do své smrti a tím potvrdil, že i ta poslední chvíle života každého z nás bude důležitá...

Olga Staňková

Ještě jedno svědectví

Za otcem Vladislavem Dvořákem jsme jezdili rádi. Byl to náš dobrý přítel a zpovědník. Měli jsme spolu úžasnou sounáležitost a souznění.

Často jsem si s ním povídala o tom, jak mně tělo vypovídá službu při plnění náročných úkolů. Někdy té práce bývá hodně. Vždycky mně radil: „Nevybičovávej svůj organismus, a běž si odpočinout". Moc jsem na jeho rady nedala, a tak se stávalo, že jsem na několik dní onemocněla.

I v současné době někdy slyším jeho radu, a nahlas mu povídám: „Ano, otče, už si jdu odpočinout". On vlastně vůbec neodešel - je stále s námi.

Marie Mikulášková