Z historie proměn farního kostela v Ostrovačicích

S nadcházejícím jarem se naše pozornost opět obrací k pracím, které je nutné provést na našem farním kostele.
Dříve však, než se zmíníme o plánech na tento rok [t.j. 1994], připomeňme si také něco z historie.
Bývalý kostelní hospodář, Eduard Krčál, který řídil a organizoval práce na kostele, nám jako pamětník popisuje některé změny, které byly během mnoha let provedeny na tomto kostele a které jsou pro nás zároveň zajímavostmi.
„V dubnu r. 1960 byly zakoupeny věžní hodiny od Okresního průmyslového podniku z Vyškova za 9027 Kčs. Staré hodiny - muzeální, jsou na půdě kostela.
Byla nutná i úprava u tří zvonů. U každého zvonu byla dřevěná táhla s provazem, za který tahaly 1-3 osoby. Tato táhla se odstranila a byla nahrazena ocelovými kruhy z úhelníků, které zhotovil a namontoval pan Hrubý, kovář z Líšně, a které tvoří korýtka pro ocelová lana na konci s článkovým řetězem, kterým jsou opásána ozubená kolečka na hřídele tří elektromotorů. Malý zvon - umíráček - pohání motor 0,3 kW, prostřední zvon, který zvoní ráno, v poledne a večer, pohání motor 0,5 kW, a velký zvon pak motor 0,8 kW.
Při zvonění dostává každý zvon impuls ze stykače, ten vykloní zvon do určité polohy, dojde k přerušení proudu a zvon se vrátí zpět na opačnou stranu. Délku zvonění (asi 5 minut) ovládá schodišťový automat. V přízemí kostela v blízkosti oltáře sv. Barbory je ve zdi skříňka, z níž lze ručně tlačítky ovládat zvony.
Ciferníky: Původně byla čísla namalována na omítce. Pro delší trvanlivost jsme zhotovili ciferníky plechové a namalovaná čísla i nátěr plechu byl proveden smaltem včetně ručiček. Uvedené ciferníky o průměru 2 metry byly zhotoveny v bývalé kovárně pana Pokorného, byly pak zavezeny do Brna do závodu „Sfinx“, kde po provedení nátěru byly v peci vypáleny, takže odolávají povětrnostním vlivům již 33 roků.
Na všech uvedených pracích se podílelo 12 občanů, kteří zdarma odpracovali 4110 hodin.
Materiálu se spotřebovalo za 2880 Kčs, práce skončily 6. 7. 1967.
V roce 1973 se také provedla nová fasáda, která je tohoto času opět vadná.
Je nutné se také zmínit o záslužné práci ženy, která v době, než byla provedena automatizace zvonění, chodila třikrát denně zvonit. Byla to paní Cvrkalová, maminka kostelníka. Za 21 roků, připočteme-li k tomu zvonění v pátek ve tři hodiny, zvonila 23 940krát a její nohy tak šláply na schody vedoucí ke zvonům téměř 2,4milionkrát. Zvonit chodila v zimě i za mrazu a fujavice, která na věži řádila. Patří jí za to poděkování a modlitba k Bohu za odpočinutí věčné.“