Z knihy Jakuba Demla „Tasov“

Ještě pod dojmem připomínky 50. výročí od smrti Jakuba Demla jsem si přečetl jednu z jeho knih nebo přesněji jeden z výběrů z děl tohoto velikého spisovatele. Kniha nese název „Tasov“, což je místo, kde se Deml narodil (v r. 1878) a prožil většinu svého života až do své smrti (od r. 1922 do r. 1961) a o němž prohlásil, že je současně i hlavním tématem všeho toho, co kdy napsal, totiž „jediná jeho velká kniha“.

Z Demlova díla, které obsahuje 135 větších či menších děl, jsou v knize vybrány úryvky či větší části z těchto děl: Setkání s Josefem Suchým (str. 5); Jak jsme se potkali (str. 11); Putování za předky (str. 31); Otcův kupecký krám (str. 58); Italské kočky a princezna Labuť (str. 79); Králík (str. 92); Mezi dětmi (str. 96); Život jak já jej vidím (str. 98); Umění (str. 105); O Boženě Němcové (str. 118); Smrt Pavly Kytlicové (str. 122).

Dost už vlastních slov. Dejme slovo samotnému Demlovi. Vybral jsem dva kraťoučké úryvky z knihy, první k tématu lásky, druhý o důležitosti společnosti.

Bůh mi zjevil smrtí, že láska může vždy pomoci, láska že vždy pomáhá… A milujeme-li, že nikdy nemáme zoufat, láska že je jako slunce jarní a že vyvolává ze země sněženky a fialky a probouzí stromy a obilí a přivolává ptáky z jihu a láska že je jediné poznání člověkovo, milovati že znamená otevřít oči a radovati se, otevřít oči a děkovati, milovati že znamená vítěziti a zbohatnouti, všecko stále a všecko stále dostávat! (str. 16)

Napřed se musíte vzpamatovat, napřed musíte se včlenit mezi ostatní, vřetězit do těch druhých, neboť všichni někam jdou a vy jste si umínili, že s nimi nepůjdete: cožpak je to možná? Máte svobodnou vůli, můžete si tedy jít vlastní cestou, můžete pohrdat ostatními, záminky už se k tomu najdou, ale důsledky ponesete si také sám: zůstanete pozadu. Lidstvo jde, tak jako země a slunce, dál a dál, a vy zůstanete pozadu, i kdybyste měli letadlo a deset aut! Lidstvo dojde, i takoví ubožáci, kterými vy pohrdáte, dojdou, ale vy nedojdete. Všichni dojdou, ale jednotlivec nedojde, jednotlivec nic, celek vše (str. 112).

Jakub Deml, Tasov, Vyšehrad Praha 1971