Z osobní účasti na svatořečení P. Damiána v Římě

Petr Žaloudek, Řím, 11. 10. 2009 (z textu připraveného pro Katolický týdeník)

Sobota 10. 10. 2009

Možná víc, než samotné svatořečení, bude zajímat čtenáře KT to, co se událo v předvečer svatořečení P. Damiána, tedy 10. 10. 2009, v bazilice St. Maria sopra Minerva, blízko Pantheonu. V neděli prohlásí totiž papež za svaté 5 lidí, Damián bude "jedním" z nich. V bazilice Santa Maria sopra Minerva se však v sobotu večer, odkud jsem se teď vrátil do mého hotelu, konala "Vigilie" před vyhlášením P. Damiána za svatého. Slavnost zpěvů a modliteb začala v 19 hodin a skončila ve 20.30 hodin. Přišlo tam více než 2.500 lidí, hlavním moderátorem celé slavnosti byla Kongregace nejsv. Srdcí Panny Marie a Pána Ježíše, do které P. Damián patřil. Jelikož se jedná o misijní Kongregaci, celá slavnost se vedla ve 4 jazycích: španělštině (protože ve španělsky mluvících zemích má tato Kongregace většinu svých členů), anglicky, francouzsky (je to původem francouzská Kongregace) a vlámsky. Z Havaje přijelo 600 lidí, v čele s biskupem de Silva z Honolulu a provinciálem Kongregace z Honolulu P. Chrisem Keahi, kterého znám ze svých dřívějších cest osobně. (Mezi účastníky bylo několik belgických kněží této Kongregace, které znám z mých cest do Leuvenu, kde jsem hledal informace v archivu, hlavně P. Paul Macken, poslední doposud žijící expert na život a dílo P. Damiána, znající do detailu všechny jeho dopisy. Pro mne pak bylo nesmírně milé setkání s panem Erikem de Backer, který je pra-prasynovec rodiny de Veuster, P. Damiána, kterého znám taky několik let osobně.) Baziliku zcela zaplnili lidé z Belgie, Španělska, různých zemí Jižní Ameriky, Asie a USA. Vigilie zpěvů a modliteb začala nádherným sólem jedné havajské pěvkyně v havajském jazyce, pak pokračoval hymnus na oslavu P. Kamiana (tak mu říkali na Havaji) zpíván střídavě havajsky a anglicky velkým havajským sborem. Zpěvy pokračovaly v různých z již vyjmenovaných jazyků, byly protkávány texty z osobních dopisů P. Damiána, texty z bible, adorací v silenciu a osobní modlitbou generála Kongregace přednesenou plynnou španělštinou, francouzštinou a angličtinou. Impozantní byl průběh oslavy: nekonala se ani mše, ani bohoslužba slova, skupinky Havajanů však přinášely postupně k oltáři předměty, připomínající život P. Damiána: jeho slaměný klobouk, hoblík a jiné předměty na obrábění dřeva, které na Molokai používal pro stavbu domku, ale i rakví i na stavbu kostela. Přinesli dále bibli a breviář, se kterými kdysi odjel jako misionář na Molokai - nic jiného s sebou tehdy neměl, na závěr pak přinesli veliké černé roucho, kterým se běžně přikrývá rakev zemřelého. V této Kongregaci skládali totiž novicové sliby tak, že si lehli na zem, přikryli je tímto rouchem na znamení toho, že umírají světu, a rodí se pro nový život s Kristem.

Pro mne osobně bylo silným zážitkem potkat se s několika lidmi - malomocnými z Kalaupapy, které znám z mých cest, a zmiňuji se o nich v mé knize: byla tam Meli Watanuki, Boogi, Barbara, Winie Harada, Makia Malo, Norbert a pár dobrovolníků, kteří se o tyto lidi v Kalaupape starají. Jelikož jsem přišel do baziliky skoro o jednu hodinu dřív, než slavnost začala, byl jsem přímo u oltáře. Tam taky později přivezli na vozíku všechny tyto osobnosti. Všechny jsem tak měl možnost po tolika letech znovu osobně pozdravit, bylo to nesmírně milé setkání, smutný jsem byl však z toho, že již hodně zestárli a zeslábli, všichni jsou na vozíku, jsou to poslední "Mohykáni" malomocných žijících na Molokai...

Neděle 11. 10. 2009

Náměstí sv. Petra bylo plně zaplněno, nádherný sluneční den. Jelikož se jednalo dnes o 5 svatořečení, papež Benedikt XVI. se ve své homilii krátce - asi 3 minuty - zmínil o každém z nich (i proto byla včerejší účast v bazilice Santa Maria sopra Minerva v určitém smyslu důležitější, protože celá slavnost tam byla zaměřena jen na osobu P. Damiána). Když dnes mluvil papež o sv. Damiánovi, navázal na evangelium podle Mk 10, 17-30, které se četlo: "Co mám dělat, abych dosáhl život večný" - ptal se jeden mladý člověk Krista... ten mu pak řekl: "Jdi a rozdej vše chudým a pak mne následuj..." Následující myšlenka papeže se mi velice líbila, doslova řekl: "Když se rozhodl Damián následovat Krista, neopustil jen svou rodnou vlast a rodinu, ale touha následovat Krista byla pro něho dokonce přednější, než vlastní zdraví". Ze života P. Damiána - já o tom ve své knize píši - víme, že nemusel za každou cenu zůstat mezi malomocnými, biskupův plán byl, vyměnit čas od času misionáře. P. Damián tam však chtěl zůstat, protože to vnímal jako své poslání. Z jeho života taky víme, že když onemocněl malomocenstvím, znovu mu představený nabídl možnost odchodu z kolonie malomocných, návrat do vlasti a léčení. On to však odmítl a chtěl zůstat svým malomocným věrný až do své smrti ...

Mezi dnešními prominentními hosty byl znovu belgický král Albert II. s manželkou Paolou a mnoho a mnoho jiných prominentů. Za francouzskou vládu se svatořečení zúčastnil francouzský premiér François Fillon. Poslední postřeh z toho, co na mne pozitivně zapůsobilo: Na svatořečení bylo obrovské množství mladých lidí, hlavně ze Španělska, ale i z celé Evropy. Kolem mne sedělo hodně "zvědavců - turistů" z Německa či jiných zemí, kteří očividně nebyli ani katolíci, ani křesťané. Přesto přišli na svatořečení jako na možnost potkat se s papežem a vidět, jak taková mše probíhá. Chovali se velice decentně. Na mne to zapůsobilo pozitivně proto, že je to fenomén, který v Česku skoro vůbec není vidět, tam je většinou slyšet od lidí, kteří se nehlásí ke křesťanství, jen samá kritika a posměch na adresu církve, papeže a věřících ...