Zpověď atheisty, aneb nemoc někdy může „léčit“

Ondra je mladý muž - něco přes dvacet - z dobře situované rodiny. Vždycky všechno měl, vždycky mohl, kam chtěl a mohl pěstovat všechny moderní koníčky, včetně drog.

Jak už to bývá, rodiče na Ondru už nestačili, a tak Ondra si užíval svoji vlastní cestu, protože podpora rodičů stále trvala, a nic mu nechybělo.

Asi před dvěma měsíci mi zavolala jeho maminka a prosila mne, jestli bych ho v nemocnici nevyšetřil, že mu pobolívá stále břicho a hubne.

Protože i jeho rodiče jsou moji pacienti, pozval jsem Ondru do ordinace. Při vyšetření jsem zjistil, že Ondra má vážnou chorobu a že přišel „za jednu minutu dvanáct“. Jeho stav vyžadoval urgentní chirurgický zákrok na vybavenější klinice, než kde sloužím já, a tak jsem se domluvil s mým přítelem, přednostou jedné velké chirurgické kliniky, že pacienta převezme. Následovala rozsáhlá operace - stav Ondry se zhoršoval. Následovala druhá operace, stav Ondry se dále zhoršil. Operační zákroky a veškerá léčba na jednotce intenzivní péče probíhala podle nejnovějších světových znalostí a Ondra měl ty nejlepší léky. Všichni zdravotníci pracovali na plné obrátky. Stav se dále zhoršoval. Denně jsme s mým přítelem, profesorem chirurgie, konzultovali jeho stav s mnohými odborníky z dalších medicínských oborů. Ondrův stav se zhoršil natolik, ža byla nutná další, život zachraňující operace s nejistým výsledkem. Bez této operace zemře, pokud podstoupí třetí riskantní operaci, ještě je nějaká naděje. Ondra sám už byl zcela „zlomen“ jak psychicky, tak fyzicky a říkal, že už ztrácí víru ve své uzdravení. Jeho maminka, vlivná žena, říkala, že zaplatí cokoliv, jen ať Ondra přežije. Odpověď lékařů byla jednoznačná: udělalo se vše, co lékařská věda umí a zná, Ondra má veškerou odbornou péči. Žádné peníze tady nemohou pomoci.

Ondra podstoupil třetí operační výkon. Samotnou operaci přežil, ale jeho organizmus, jeho tělo, již nemělo sílu bojovat o holý život. Operatér a všichni lékaři z toho byli velmi smutní a rozčarovaní, i když jsou na podobné situace zvyklí, ale Ondra je tak mladý a měl by mít šanci prožít svůj život.

Ondra mi na jednotce intenzivní péče řekl. „Už nemám naději ani sílu bojovat a už nemám víru ve své uzdravení.“

Jakmile pacient sám ztratí víru v uzdravení, většinou se neuzdraví. To jsou zkušenosti. Žádnou jinou víru, než v tento hmatatelný svět neměl, a tak už se neměl o co opřít. V takových chvílích pacient nutně potřebuje získat znovu naději. Jeho tělo je vyčerpané a o tom, že má i duši mnohý člověk ani neví.

Sednul jsem si k němu na lůžko a řekl: „Ondro, ještě je možná cesta k uzdravení“. V jeho vyhaslých očích se objevil náznak záblesku naděje, ale zatím plný nedůvěry. Jak může být nějaká naděje, když věda už udělala opravdu všechno. A udělala to podle nejlepšího vědomí a svědomí. Nikdo si nedovede představit, jak se všichni zdravotníci snažili.

Řekl jsem: „Ondro, každý den o půl sedmé večer na Tebe bude myslet mnoho dobrých lidí a bude prosit o Tvé uzdravení. (Ondra neznal pojem modlitba). Tento rozhovor s Ondrou se uskutečnil v úterý odpoledne.

V totéž úterý večer o půl sedmé a pak každý další den se několik věrných v Brně, ale i přátelé v Taizé, modlilo za Ondrovo uzdravení.

Za dva dny na to mi volal pan profesor - chirurg. „Prosím Tě, co se vlastně stalo, my už jsme to málem vzdali a Ondra se včera začal lepšit, jeho orgány začínají pracovat a dnes dokonce pocítil chuť na jídlo a začíná vstávat z nemocničního lůžka!?“ Odpověděl jsem mu.“Příteli, celý Tvůj tým odvedl vynikající práci, za kterou by se nemusela stydět ta nejlepší univerzita kdekoliv na světě. Nic jste nezanedbali. Jen současně na Ondru „myslelo“ spoustu dobrých lidí, a nejen lidí.“ Pan profesor si oddechnul a řekl: „V každém případě díky“. A já i on jsme věděli, že ty díky nepatří jen nám.

Za několik dnů mi Ondra napsal textovou zprávu. „Moc děkuji. Teď už vím, že jsem doposud svůj život bral za špatný konec. Hodlám to změnit. Doufám, že mi pomůžeš.“

Dnes už Ondra chodí, začíná jíst normální stravu a už má před sebou naději a víru, že za čas půjde domů. Už má víru - zatím neví přesně jakou, ale to už je dobrý začátek, nemyslíte?

Ježíš řekl:“Věříš, že Tě mohu uzdravit?“