Na konci léta

Tak jako žena dětmi opuštěná
zas tiše odpočívá matka zem
jen stíny mraků tam a sem
s větrem se po strnisku honí
noc za nocí den po dni
pomalu léto končí
a s ním i jeho krása
obilného pozbavena šatu
a člověk spokojeně jásá
vždyť ona dukát po dukátu
poslušně vždy z pole odevzdá
jak ženichovi věrná nevěsta
svůj život i svou smrt

Je mlčenlivá nereptá
a další připravuje věna
trpělivá moudrá zem
pro všechny jež cestou úvozem
se k ní zas jednou vrátí
ona svou štědrostí je obohatí
za rok jak před rokem
když nadějí se novou zazelená

Josef Veselý