Lesní mše – pohledem „přespolní“ účastnice

Když jsme se poprvé před dvěma lety vydali na den sv. Marie Magdalény na ohlášenou lesní mši u Helenčiny studánky, netušili jsme, že se setkáme s vlídným přijetím a vstřícnou náladou všech přítomných poutníků z pořádajících farností „Oříku“ i ostatních, kteří připutovali z Kohoutovic, Žebětína, Líšně, Komína a dalších farností. Jsou tomu již dva roky, a od té doby jsme si toto setkání nenechali ujít, letos jsme přišli už po třetí. Mluvím za farníky z Bystrce, a přesněji, za sebe a manžela, protože ani jeden z nás není bystrckým ani brněnským rodákem. Pocházíme jednak ze Slezska a střední Moravy. Tady na jihu nás oba příjemně překvapila srdečnost a vstřícnost, které se nám dostalo a která nás pokaždé mile překvapila a dobře naladila.

Mše u Helenčiny studánky má opravdu zvláštní kouzlo, namísto kamenné klenby se nad námi zelená klenba stromů a tajemné šero, poblíž vyvěrající studánka připomíná živou vodu a vše vypovídá o nepředstavitelné a velkolepé Boží přítomnosti. Však o tom také promlouval otec Ludvík ve svém kázání. Letošní setkání jsme zaznamenali na poslední chvíli, a tak nás přišlo z Bystrce méně než předchozí dva roky. Zato nás letos překvapily připravené lavičky, tudíž jsme mohli dát spočinout ušlým nohám a jako vždy se ve studánce kromě živé vody chladily i jiné nápoje a stejně tak jsme mohli po duchovním prožitku ochutnat i koláč s letním ovocem a pozdravit se s poutníky, kteří nás opět vlídně zdravili. Bylo prostě znát, že obě farnosti „žijí“.

Po dvou týdnech jsme se vydali na další putování, tentokrát ke kapli Panny Marie na Veveří. Tentokrát nás bylo z Bystrce podstatně víc. Někteří šli pěšky, další použili MHD a jiní i auta. Po loňské přestávce jsme si znovu mohli prožít přítomnost Matky Boží a letos si navíc připomenout svátek následovníka sv. Cyrila a Metoděje sv. Gorazda, o němž se zmínil O. Ludvík. Uvědomila jsem si, jak je toto místo poznamenáno všemi, kteří sem putovali od časů sv. Zdislavy, která v těchto místech vyrůstala, po všechny významné události, které se krajem prohnaly až po osobní pouti k Matce Boží, o nichž se žádné záznamy nedochovaly, ale které nejsou o nic méně důležité.

Je škoda, že kaple musí být v dnešní době po většinu roku uzavřena a chráněna před nekulturními lidmi, pro něž úcta a smysl pro Boží tajemství nic neznamená.

Jsme opravdu vděčni, že jsme se mohli připojit k oběma setkáním a prožít chvíle s milými a dobrými lidmi.