O umění

Z pozvánky na výstavu Vladimíra Kokolii v Galerii Václava Špály v Praze:

Jeden umělec věřil na existenci umění a obětoval mu život. Pak se ukázalo, že to nebyl žádný život.

Jeden umělec myslel, že se něco zachrání, když bude uměním zachraňovat. Stal se z něho prokletý umělec.

Jeden umělec si zakládal na koulích. Díky koulím se dostal do nejvyšších pater umění a jeho koule byly zavedeny v hodinách výtvarné výchovy. Jednoho dne se probudil a koule nikde.

Jeden umělec záviděl kurátorům, že dělají umělce. Zkusil udělat kurátora a ukázalo se, že už se to nedá zastavit.

Jeden umělec dělal, co svému kurátorovi na očích viděl. Byly to krásné obrazy.

Jeden umělec přísahal na koncept. Když koncept pominul, přísahal na bezprostřednost. Koncept se ale vrátil, a tak musel přísahat, že i přísaha byla koncept.

Jeden umělec byl hloupý, a tak věřil, že i umění má být hloupé.

Jeden umělec neměl než své umění, což mu Ježíš nikdy neodpustil.

Jeden umělec si chtěl udělat radost, tak chvíli nemyslel na umění.

Jeden umělec se styděl za svůj obrovský talent. Vždycky, když ho měl prokázat, zrudl až po kořínky vlasů, a tak se o něm jen šuškalo.

Jeden umělec odhaloval svůj velký talent na veřejnosti tak běžně, až nebylo co odhalit.

Jeden umělec se chtěl pomstít světu, a tak se zařekl, že bude pouze lhát. Přes všechnu snahu pomsta nevyšla.

Jeden umělec myslel, že je rozeným umělcem, pak se ale stal rozeným úředníkem.

Jeden umělec, slavný v Česku, se dokázal při každém překročení hranic stát neviditelným.

Jeden umělec byl tak umělý, že na jeho umělecké snažení nedosáhly ani karmické síly.

Jeden malý umělec se prohlásil za protivníka velkého umělce, a skutečně, hned byl větší.

Jeden umělec neuměl nic a vyžadovalo velké umění onu skutečnost zakrýt.

Jeden umělec chtěl být slavný po smrti, jenže umřel pozdě.

Jeden umělec přišel s úplně novým uměním. Ale běda, pořád to ještě bylo umění.

Jeden umělec chtěl spojit politiku a umění; bohužel se mu to podařilo.

Jeden umělec podepsal smlouvu s čertem, ale z čerta se vyklubal solidní partner.

Jeden umělec se rozhodl, že zaujme malichernostmi. Skutečně zaujal a už to tak zůstalo.

Jeden umělec kradl sílu druhému umělci, a nechtěně tak přišel o všechno, pro co měl slabost.

Jeden umělec chtěl vstoupit do dějin, ale dějiny se jako z udělání zrovna neděly.

Jeden umělec vyhlásil svatou válku neumění, a jen díky tomu se utajilo, že není žádný umělec.

Jeden umělec chtěl učit umění, ale nakonec jenom učil, jak učit umění.

Jeden umělec učil nenapodobitelnost. Byl v tom úspěšný a zemřel zapomenut.

Viz bloguje.kokolia.eu

Autoři článků: