Stručná reportáž z letního cestování po Albánii

Začátkem léta jsme se s dcerou vydaly na poznávací dovolenou tajuplným Balkánem. V Brně jsme čekaly na autobus. Pan průvodce běžel přes nádraží u Grandu v čeleši (albánský klobouk) a v tričku s nápisem Albánie a volal: „Kdo se mnou jede do Albánie?“. Tak jsme se „nalodili“ s ostatními cestovateli. Pan průvodce nás v autobuse přivítal na „taškařici, kterou prožijeme na Balkáně“. Ještě přisedli účastníci zájezdu v Hodoníně a Bratislavě a uháněli jsme Evropskou unií na hranice s Černou Horou.

V Černé Hoře jsme vystoupili do hor Prokletie a navštívili jsme Plavské jezero. V Kosovu jsme viděli pravoslavný klášter Pečský patriarchát. Leží sice v Kosovu, ale jde o srbské území, chráněné jednotkami KFOR. Provázela nás představená kláštera - 82 let stará paní, která několikrát zdůrazňovala, že dokud člověk nenajde víru a klid sám v sobě, nebude klid ani kolem něho. Proto se také stalo to, že Srbové zmasakrovali Kosovce. Krásně nám na freskách vysvětlovala, že při narození dostáváme tvář Boží, protože nás Bůh stvořil k obrazu svému. A při křtu je nám dán dar Ducha svatého.

A pokračovali jsme do Visoki Dečani, kde jsme si prohlédli křesťanský klášter ze 14. století, opět srbské území v Kosovu. Klášter založil srbský král Štěpán Uroš III. Dečanský, který je zde i pohřben. Uvnitř jsou nádherné fresky, klášter patří (stejně jako Pečský patriarchát) ke světovému dědictví UNESCO a i on je neustále hlídán jednotkami KFOR. Malebné městečko Prizren, kterému kazí první dojem jenom vypálené domy Srbů na kopci pod pevností a pomník teroristy Berishy. My jsme v jeho uličkách ochutnávali bozu (nápoj z kvašené pšenice) a baklavu (velmi sladká dobrota).

Pak už následovala Albánie - plavba po řece Drin z Fierzë do Komanu je zcela právem považována za jednu z nejkrásnějších vodních cest na světě. Skadar – mimo jiného jsme byli v katolickém kostele, který byl nově postaven po zemětřesení s netradičními malbami (všichni mají zbraně).

Viděli jsme pevnost Rozafa. V Krujë na kopci se nachází muzeum velkého albánského národního hrdiny Jiřího Kastriotského alias Skanderbega. Lze si ho dovézt i domů v tekuté podobě. Nacházíme se v zemi, kde krevní msta stále není ještě mrtvým pojmem. V Krujë cestou ke hradu procházíte "zlatou uličkou", jedním z nejlepších míst v Albánii k nákupu suvenýrů - třeba vkusného popelníku ve tvaru bunkru. Některé typické suvenýry pěkně vedle sebe - Skanderbeg, vedle něho Matka Tereza a další suvenýry.

Matka Tereza poznala bídu a utrpení lidu v Albánii, to jí asi pomohlo najít cestu k těm nejubožejším. Když vytáhneme paty z tepla domova, tak teprve mnohé pochopíme.

A pokračujeme přes Durres s benátskou věží, Berat - jedno z nejstarších a nejkrásnějších albánských měst, kde jsme navštívili kostel sv. Tomáše, Královu mešitu. Pokračovali jsme Apollonií - starověké korintské město, založené okolo roku 600 před Kristem. Viděli jsme klášter, kostel Bohorodičky, Apollonův chrám a odeon. Ale nejen o památkách je náš zájezd. Vlorë - něco pro plážové povaleče.

Jedeme Llogarským průsmykem, kde domorodci prodávají med, propolis a taky báječné na muže zázračně působící llogarské bylinky. Koupila je většina žen. Vyhlídky na panenské pláže, kde za pár let budou dole u moře samé hotely. Skalní pyramidy – přírodní útvary mezi Dhermi a Himarë, ponorková základna v Palermském zálivu. V Himarë - pevnost Ali Paši Tepelenského s výhledem na řecký ostrov Korfu (Kerkyra). Gjirokastër – pevnost a také vězení - byli zde od r. 1929 vězněni nepřátelé krále Zogua, později nacistů a ještě potom komunistů. Dnes už naštěstí slouží pouze jako muzeum vězeňství s údajně americkým špionážním letadlem. Následovalo etnografické muzeum (což je rodný dům komunistického vůdce Albánie Envera Hodžy) a je to znát. V Butrintu je rozsáhlý archeologický areál chráněný organizací UNESCO. Saranda - letovisko na břehu Jónského moře.

Velký dojem na mě udělal i přírodní úkaz vyvěračka Modré oko - Syri i Kaltër. Hloubka neznámá (prozkoumáno je cca 50m), teplota vody 10st C, rychlost vyvěrající vody cca 7,5 m3/s. Tam jsme se ve 40 stupňovém parnu vykoupali a ochladili. A jedeme dál. Përmet - mešita a městská skála.

Cestou údolím řeky Vjosë – krásné „soubunkří“.

Celá Albánie je poseta bunkry, je jich snad 700 tisíc. Hodža je budoval jako obranu proti všem nepřátelům – proti celému světu. Město Korcë, zvané albánská Paříž - pravoslavná katedrála, trh, první albánská škola a muzeum vzdělávání.

Ve Voskopojë - kostel sv. Mikuláše. Tam jsem se dověděla, že se svíčky zapalují na horním "podlaží" za živé, na spodním za mrtvé. Kostel Archandělů a kostel proroka Eliáše. Vycházka národním parkem Drenovë, staré uhelné doly. Tady jezdili Albánci – dřevorubci na koních do práce. Vypadali dost bojovně. Zde jsem našla několik nábojnic.

Lin u Ohridského jezera - bunkr přestavěný na kapličku, archeologické vykopávky. A také místo našeho oběda. Ryba jménem korán, endemický druh žijící pouze v Ohridském jezeře. Vynikající!

Makedonie Ohrid - kostel sv. Sofie, kostel sv. Jovan Kaneo, antické divadlo, pevnost Plaosnik. Možná se vám ve spojitosti s Makedonií vybaví Alexandr Veliký, sv. Cyril a Metoděj a dobré víno. Historicky velmi významné město Ohrid se rozkládá na severovýchodním břehu Ohridského jezera. Na přelomu 9. a 10. století zde bylo nejvýznamnější centrum slovanské kultury a vzdělanosti, která se odsud šířila dále po východní Evropě - především zásluhou sv. Klimenta Ochridského a sv. Nauma, žáků sv. Cyrila a sv. Metoděje vyhnaných z Velkomoravské říše. Jednalo se o jedno z nejdůležitějších měst na Balkáně.

Tetovo - Pestrá mešita. Turistická vycházka na Šar Planině - Popova Šapka a s plnou hlavou nádherných zážitků zpět domů.

 Některé obrázky je možno prohlédnout na Facebooku.