Představení Oskar a Růžová paní

Ve středu 9. listopadu se konalo v sále Biskupského gymnázia v Brně divadelní představení s názvem „Oskar a Růžová paní“. Na představení nás jednak upozorňoval p. farář v ohláškách, jednak visel plakátek před každým z našich tří kostelů. Malá hrstka zájemců, v níž ale byly zastoupeny všechny tři obce, se tedy vypravila do Brna.

Na úvod musím poznamenat, že pořadatelem byla nestátní nezisková organizace - Občanské sdružení Gabriela, o. s., která provozuje Hospic sv. Alžběty v Brně. Vstupné bylo dobrovolné a výtěžek z představení byl věnován právě tomuto hospici. Jak v úvodu poznamenala pracovnice o. s. Gabriela, výběr Biskupského gymnázia pro pořádání divadla dostal zvláštní symboliku, protože právě před několika dny zemřela v Hospici sv. Alžběty profesorka tohoto gymnázia.

Divadelní hra vznikla podle románu Erica Emmanuela Schmitta. Režijně ji zpracoval pro divadlo Drak v Hradci Králové Ivan Balaďa. Představení bylo provedeno dvěma herci, Janem Sklenářem a Martinou Eliášovou. Musím se přiznat, že jsem představení zcela pochopila až dodatečně, když jsem si doma přečetla zmíněnou knižní předlohu. Emocionální zážitek byl však velký, jednalo se o poslední dny desetiletého chlapce Oskara, který umíral na leukémii. Rodiče se nemohli s danou situací vyrovnat, bylo to jejich jediné dítě. Oskar vycítil změnu v jejich chování (ujeli z nemocnice poté, co se hroznou zprávu dověděli, aniž ho přišli navštívit), nedokázal ji pochopit a vznikla tíživá situace pro něj i pro rodiče. Oskar se upnul k dobrovolné ošetřovatelce, které říkal babi Růža. Ta mu svým nevšedním přístupem pomohla smířit se s nemocí, prožít poslední dny naplno a obnovit vzájemný vztah s rodiči. Zároveň mu citlivě přiblížila Boha, jehož on ani rodiče neznali. Oskar mu psal denně dopisy, v nichž se svěřoval se svými pocity a starostmi. Poslední tři dny ležela Oskarovi na nočním stolku cedulka, na niž napsal: „Jen Bůh má právo mě probudit.“

Hra ukázala, jak je pro umírajícího důležité prostředí a přístup ošetřujících. Že není dobré neosobní profesionální jednání, ani zastírání skutečného stavu věcí. A hlavně jak je uklidňující šetrnou formou přiblížit milujícího Boha. Takový způsob doprovázení nemocného nabízí paliativní léčba, aplikovaná především v hospicové péči. V našem okolí působí Hospic sv. Josefa v Rajhradě a Hospic sv. Alžběty v Brně, jemuž byl výtěžek divadelního představení věnován u příležitosti výročí jeho šestiletého trvání.

Současně byl v tomto roce devátý listopad vyhlášen Celosvětovým dnem hospiců. Slavil se v mnoha zemích světa na všech kontinentech již po osmé. Uskutečnily se stovky nejrůznějších akcí a koncertů, jejichž smyslem bylo zlepšit informovanost veřejnosti o práci v hospicích, finančně je podpořit a inspirovat diskusi k tématu dobrého a důstojného života až do jeho konce. Divadelní hra „Oskar a Růžová paní“ byla důstojným příspěvkem těchto oslav.

Autoři článků: