K letošnímu Týdnu modliteb za jednotu křesťanů

I letos, tak jako v minulých letech, se ve dnech 18. – 25. ledna slaví Týden modliteb za jednotu křesťanů. Program Týdne modliteb za jednotu křesťanů pravidelně připravuje pracovní skupina z některé země. Pro rok 2012 jej vypracovala skupina složená ze zástupců římskokatolické, ortodoxní, stejně jako starokatolické a protestantských církví z Polska. Za text, který nás má provázet v rámci modlitebního týdne za jednotu křesťanů, zvolila slovo naděje vzešlé ze svědectví apoštola Pavla: „Všichni budeme proměněni skrze vítězství našeho Pána Ježíše Krista“ (srov. 1 Kor 15,51-58).

K pochopení problému rozdělení křesťanů i podstaty ekumenického hnutí je podnětný text „podobenství o církvi“ od ruského myslitele Vladimíra Solovjova:

Veliký stavitel před odchodem na dalekou cestu si zavolal své učedníky a řekl jim: «Víte, že jsem sem přišel, abych znovu vybudoval hlavní svatyni této země, která byla zničena zemětřesením. Dílo je začato: načrtl jsem všeobecný plán, půda je urovnaná a základy položené. Zastupte mne během mé nepřítomnosti. Vrátím se určitě, jen nemohu říci, kdy. Pracujte tedy, jako kdyby jste měli celou práci vykonat beze mě. Právě nyní bude třeba prakticky využít všechna poučení, která jsem vám dal. Mám k vám důvěru a neukládám vám všechny podrobnosti díla. Jenom se držte pravidel našeho umění! Ostatně zanechávám vám neochvějné základy chrámu, které jsem položil, i všeobecný plán, který jsem načrtl: to vám postačí…».

…Po jeho odchodu učedníci pracovali ve společné shodě a téměř třetina budovy byla brzy nad zemí. Jelikož dílo bylo velké a krajně složité, první společníci nestačili a bylo třeba přibrat další. Netrvalo dlouho a mezi hlavními vedoucími práce vznikl vážný spor. Našli se takoví, kteří tvrdili, že ze dvou věcí, které odkázal… mistr - základů budovy a všeobecného plánu - jen plán je důležitý a závazný a že nic nebrání tomu, aby se opustily položené základy a stavělo se na jiném místě. Když proti nim jejich ostatní kolegové energicky vystupovali, tito lidé zašli tak daleko, že v ohni hádky tvrdili (proti vlastnímu přesvědčení, tolikrát projevenému), že učitel nikdy nepoložil ani neoznačil základy Chrámu, že je to jen vynález jejich odpůrců. Co se týká těchto odpůrců, byli mezi nimi někteří, kdo kvůli silnému bránění významů základů upadli do druhé krajnosti a tvrdili, že jedinou skutečně důležitou věcí celého díla je základ budovy, položený mistrem; že jejich úloha spočívá jedině v tom, aby chránili, opravovali a opevňovali už hotovou část budovy, a nemysleli na to, aby ji celou dokončili, neboť - říkali - zakončení díla je vyhrazeno výlučně samotnému mistrovi až přijde.

Krajnost se dotýkají a dvě protivné strany se brzy dohodly na této věci: že není třeba dokončit budovu. Pouze strana, které záleželo na zachování základů a nedokončené lodě v dobrém stavu, se skutečně kvůli tomuto cíli věnovala mnohým druhořadým pracím a vyvíjela neúnavnou energii, zatímco strana, která myslela, že se může obejít bez jediného základu Chrámu, po marných snahách budovat na jiném staveništi, vyhlásila, že není třeba vůbec nic dělat: podstatnou věcí v stavitelském umění, podle nich, je teorie, dívat se na jeho modely a rozjímat o jeho pravidlech a ne provádění určitého plánu; a jestli jim mistr zanechal svůj plán Chrámu, nestalo se tak vůbec proto, aby je pohnul ke společné práci na jeho skutečném vybudování, ale jen proto, aby se každý z nich studiem tohoto dokonalého plánu mohl stát pro sebe hotovým stavitelem. A pak nejhorlivější z nich zasvětili svůj život rozjímání o návrhu ideálního Chrámu, učili se a nazpaměť každý den přednášeli výklady tohoto návrhu, které podle mistrových slov složili někteří ze starších druhů. Ale většina z nich se uspokojila tím, že na Chrám myslela jeden den v týdnu a zbylý čas každý se zaměstnával svými věcmi.

Přece však mezi těmito pracovníky - separatisty se našli někteří, kteří studiem učitelova plánu a jeho autentických výkladů postřehli v nich přesné údaje, ze kterých vyplývala, že základ chrámu byl skutečně položen a že nikdy nemůže být změněn… Rozhodli se, že se zřeknou svého separatismu a že se hned přidruží ke strážcům základu, aby se zúčastnili na jejich konzervativním díle. Ale našel se jeden pracovník, který řekl: «Uznejme své nepravdy, vzdejme veškerou spravedlivost a všechny pocty našim starým druhům, spojme se s nimi při velké započaté budově, kterou jsme zbaběle opustili a kterou oni pro svou neocenitelnou zásluhu střežili a zachovali v dobrém stavu. Ale především je třeba být věrnými učitelově myšlence. A učitel nepoložil tyto základ proto, aby se jich nikdo nedotýkal, ale proto, aby se na nich stavěl jeho chrám. Je nutné, abychom se všichni znovu sjednotili, abychom na daných základech vystavěli celou budovu…Jedni ho nazvali utopistou, druzí ho obviňovali z pýchy a nerozvážnosti. Ale hlas svědomí mu jasně hovořil, že… mistr je s ním v duchu a v pravdě.

Vybráno z: SOLOVJEV, Rusko a všeobecná cirkev, Spolok sv. Vojtecha Trnava 1947, str. 89-92.

Na fotografii z ekumenické bohoslužby v Hradci Králové můžete vidět mj. biskupa Jana Vokála. K tématu ekumenismu je zajímavý článek na wikipedii.