Významné životní výročí Mons. Jiřího Mikuláška

Generální vikář brněnské diecéze Mons. Jiří Mikulášek se 5. února 2012 dožil 70 let. Své narozeniny oslavil ve středu 1. února t. r. mší sv. v katedrále na Petrově se svými spolubratry, s biskupy, arcibiskupem Janem Graubnerem i se zástupy věřících, kteří se bohoslužby účastnily. Z homilie, kterou pronesl biskup Josef Hrdlička z Olomouce, přinášíme jen část projevu, kterým se obracel k spolubratru v kněžské službě.

Náš bratře, drahý jubilante Jiří, netřeba říkat, proč tu jsme, všichni to víme. Víme i to, že bys odmítl osobní oslavu či prezentaci vlastní osoby, víme i z Tvých duchovních úvah a z Tvého životního kněžského i lidského postoje, že Ti jde o to, proměnit tuto chvíli v co nejkrásnější Boží oslavu. A my všichni k ní chceme přispět svým srdcem, svou vírou a vroucí účastí na této bohoslužbě. Tvé výročí, milý Jiří, je Boží dar, který se týká jak Tebe, tak i nás všech. I biblická čtení, která sis vybral pro tuto bohoslužbu, o tom vypovídají. Vzpomeňme, jak už Sv. otec bl. paměti Jan Pavel II. nás při slavení svých osobních výročí učil hledat a nacházet v Písmě sv. silné výroky, které to nejlépe a nadčasově vystihují. Jedna z těchto vět, které dnes chceme vztáhnout i na Tebe, jubilante, zní ve známém žalmu: „Čím se odplatím Hospodinu za vše, co mi prokázal? Vezmu kalich spásy a budu vzývat jeho jméno!“ Ano, Církev zná oslavu na vrcholné úrovni díků a to je Eucharistie. Zatímco lidé při narozeninách cinkají číšemi s vínem, jedí, pijí, pějí, baví se a pronášejí pomyslná přání, jejichž splnění nemohou nijak zaručit, nyní a zde Tvé kněžské ruce pozdvihnou kalich spásy, stejně jako chléb na obětní misce. Po zázraku proměňování bude uprostřed nás Tělem a Krví bytostně přítomen sám Ježíš, ten, který nás nazývá přáteli, ten, který za nás jde na smrt, ten, který touží s námi slavit a prožívat vše, co nás spojuje. Ano, i když jistě v těchto dnech i Ty příležitostně pozvedáš číše s různými gratulanty, budiž v této chvíli řečeno, že Církev na této zemi nezná důvěrnější a úžasnější spojení s Bohem a Spasitelem, než právě skrze Eucharistii. Je to oslava na nejvyšší úrovni, kde se nebe dotýká země, Bůh člověka a věčnost našeho času.

Genetické hodiny v nás pracují neúprosně. Ano, umenšujeme se, ale to neznamená ztrácet se, zanikat, protože ON musí růst, Ježíš má růst skrze naše umenšování. On chce růst na úkor nás samotných a ve prospěch nás samotných. A to je ona nejhlubší moudrost zralého věku, kterou přejeme, drahý Jiří, Tobě i sobě navzájem.

CD s názvem Ke Tvé chvále zpívám, které vyšlo při příležitosti výročí oslavence, vydalo Biskupství brněnské. Z něj se dovídáme, že otec jubilanta pracoval u dráhy a zemřel, když  mu bylo 13 let.

Mladá 45 letá vdova se sama musela starat o tři děti. Nejstarší Jiří po čase odešel na Teologickou fakultu do Litoměřic, neboť byl přesvědčen, že „Ježíšovo učení je čisté a krásné“.

Po studiích a vysvěcení na kněze byl r. 1973 kaplanem v Jedovnicích, po 5 letech mu byla svěřena farnost v Blansku a v dalších 5 letech byl přeložen na Slovácko do Hovoran. Odtud byl povolán na Petrov nejdříve jako farář farnosti, po několika málo letech byl p. biskupem Vojtěchem jmenován generálním vikářem brněnské diecéze.

V závěru CD se Mons. Jiří Mikulášek obrací ke svým přátelům a známým slovy: “Děkuji vám, kteří jste vstoupili do mého života a kousek jste mě doprovázeli.“

A my jsme s manželem rádi, že mezi ně patříme. Přejeme jubilantovi z celého srdce dlouhá léta v Boží ochraně a svěžesti ducha. 

Autoři článků: