Z mého pobytu v Jáchymově

V Jáchymově jsem byla 3 týdny na léčení. Město leží v hlubokém údolí na úpatí Krušných hor, které mají svůj název odvozen od toho, že se zde „krušilo“ (dobývalo) stříbro. Jáchymovský stříbrný revír byl nejvýznamnější na světě a samotný Jáchymov byl v r. 1533 druhým nejlidnatějším městem po Praze v Čechách (18 tisíc obyvatel). Hraběcí rodina Šliků, která tuto oblast vlastnila, razila dokonce od r. 1616 vlastní mince – tolary (podle nich byla později pojmenována jedna z nejúspěšnějších světových měn – dolar).

Druhý rozmach města nastal v druhé polovině  19. století, kdy se zde začala těžit a zpracovávat uranová ruda. Manželé Curieovi zkoumali odpad z těžby uranu, a na začátku 20. století objevili a popsali dva nové prvky – polonium a radium. Využití radioaktivních vod vedlo ke vzniku prvních radioaktivních lázní na světě. K podstatnému rozvoji zdejšího lázeňství došlo zhruba před padesáti roky, kdy těžba uranu procházela útlumem. Příznivé účinky radia se dodnes využívají při léčbě pohybového ústrojí, při nemocích nervového systému a výměny látkové.

Lázeňské domy jsou pěkné, ale na druhé straně jsem viděla ve městě mnoho domů neobydlených s rozbitými okny, ve velmi špatném stavu.

Na mše sv. jsem chodila do místního děkanského kostela sv. Jáchyma, patrona horníků. Kostel je to krásný, veliký, míst na sezení jsem napočítala 280. Ale mši sv. navštěvuje průměrně 40 lidí, z toho je většina Němců, kteří jsou v Jáchymově na léčení.

Tento kostel byl prvním luteránským kostelem v českých zemích. Byl postaven v letech 1534 až 1540 stavitelem Hanušem Koppem (rozměry půdorysu jsou 50 x 28 m, výška lodě 15 m, věž byla vysoká 47 m, později zvýšena na 60m). Po bitvě na Bílé hoře v roce 1624 byl kostel znovu vysvěcen na katolický. V roce 1873 vyhořel, zůstala jen dlažba a zdivo. Obnova kostela probíhala v bezprostředně následujících letech. Stavba se financovala z darů a půjček. Kostel má krásný kazetový strop, lustr je z Liberce. Varhany pochází z r. 1880. Malba z nedávné doby (1992 – 94) dává kostelu orientální ráz. V kostele je umístěna poutní soška Panny Marie z Mariánské. K ní se váže zajímavá historie, o níž se zmíním v následujících řádcích.

V dávných dobách zde na úbočí nejvyšší části Krušných hor žil poustevník Jan Niavius, který podle legendy prorokoval vznik stříbrných dolů a bohatého města. Toto proroctví vedlo v r. 1516 hraběte Štěpána Šlika k založení města Jáchymov.

V posledních letech 17. stol. byla na místě pustevny zbudována dřevěná kaple zasvěcená P. Marii. Místo bylo nazváno Mariasorg, česky Mariánská. Brzy nato byla kaple nahrazena novým poutním kamenným kostelem, do něhož byla umístěna milostná soška Panny Marie. Z Jáchymova k ní začala každým rokem přicházet procesí poutníků.

Kostel byl později předán do správy kapucínů. Ti zde kolem roku 1750 postavili horský klášter s novým kostelem a školu. Na základě reformního patentu císaře Josefa II. (1782) byl klášter zrušen, poutě k sošce Panny Marie však pokračovaly. Po celá staletí byla Mariánská oblíbeným poutním místem.

V 50. letech minulého století bylo Jáchymovsko přeměněno v jeden veliký pracovní lágr. Uranovou rudu těžily v nelidských podmínkách tisíce politických vězňů. Klášter byl uzavřen. Dva představení kláštera stačili ještě převézt uctívanou sošku do osady Nové Zvolání, oba pak byli následně zatčeni STB. Později byla soška převezena do kostela v Jáchymově. Poutní areál v Mariánské se dvěma kostely a klášterem byl v roce 1965 srovnán se zemí.

V roce 1987 vydal František kardinál Tomášek tajně dekret, jímž převedl statut poutního mariánského místa za zničené poutní místo v Mariánské děkanskému kostelu v Jáchymově „se všemi duchovními milostmi příslušejícím poutním místům“. Dekret byl veřejně publikován až v roce 1993, obsahuje i toto přání pana kardinála:

„Prosím, aby zde byly konány modlitby za mír a pokoj celého světa, modlitby za upevnění nadpřirozené víry v našich srdcích a modlitby za zachování přirozeného života lidského rodu na zemi.“

Jsem vděčná, že jsem se během pobytu s těmito fakty mohla seznámit, a že jsem tato místa mohla osobně navštívit. 

Autoři článků: