Hildegard Burjan

Velká rakouská žena vyhlášena za blahoslavenou 29. ledna 2012 ve Vídni

Mám velký respekt k tomu, jak blahoslavená Hildegard Burjan (1883 – 1933) žila a co svým životem zanechala dalším generacím. Chci si jí vážit a těšit se z toho, jaká byla. Dá se to shrnout stručně takto:

Narodila se ve Zhořelci (Görlitz), městě na řece Nise. Filozofii vystudovala a doktorát získala v Zürichu, kde se také seznámila se svým budoucím manželem, Alexandrem Burjanem z Maďarska. Další studium absolvovala na Katedře sociálních věd v Berlíně. Manželovo povolání, který byl průmyslovým podnikatelem, ji přivedlo ke společnému životu do Vídně. Zde se angažovala v sociálně-politické oblasti, především v boji za práva žen a práva chudých, kteří se z různých důvodů ocitli na okraji společnosti. V roce 1919, rok po rozpadu rakousko-uherské monarchie, se jí podařilo jako první ženě vstoupit do parlamentu, kde se stala poslankyní sociálnědemokratické strany. V reakci na bídu a chaos po rozpadu monarchie a konci I. světové války založila v říjnu 1919 řeholní společnost Caritas Socialis, jejíž „matkou“ a představenou byla až do své smrti v roce 1933.

Vyrůstala bez zvláštního napojení na náboženskou praxi v liberální židovské rodině. Po těžké, životu nebezpečné chorobě, z níž se jakoby zázrakem během studia v Berlíně uzdravila, konvertovala v roce 1909 ke katolické víře. Přestože jí po překonání nemoci lékaři předvídali neplodnost, narodily se jí tři zdravé děti. Když v roce 1933 umírala, začínal pomalu bujet rakouský fašismus. Její manžel, také původem Žid, utekl, tak jako tisíce jiných ze strachu před pronásledováním, několik let po její smrti do Brazílie, kde zemřel v roce 1973.

Hildegard Burjan by se dala označit jako vzor pro ženy 21. století. Profesorka Ingeborg Schödl, vicepostulárka procesu blahořečení, o ní napsala: „Hildegard je příkladem toho, že křesťané mají povinnost nejen vystoupit proti nespravedlivým strukturám, ale zároveň se i zapojit do politického dění. Tvrdila, že politická angažovanost je s praktickým křesťanstvím neoddělitelně spojená. Zodpovědnost za lidi se jí stala motivem nejen pro politickou, ale i náboženskou aktivitu. Tak jako mnoho dnešních žen žila i Hildegard mezi rodinou a politicko-sociální činností, pro niž čerpala sílu ze své víry.“

Maria Judith Tappeiner, představená sester řeholního společenství Caristas Socialis, o Hildegard v souvislosti s blahořečením vyznala: „Hildegard není jen ukazatelem cesty pro nás, dnešní sestry Caritas Socialis. Je také příkladem pro lidi v církvi a společnosti, protože inspiruje k odvaze. Její život byl poznamenaný mnohým napětím – mezi politikou a církví, mezi manželstvím a založením řeholní společnosti, mezi povinnostmi matky dobře situované měšťanské rodiny a službou těm nejubožejším, mezi její obyčejnou vírou a odvážným vystupováním v církvi z pozice ženy, což bylo v její době o mnohem těžší než dnes. Činná, vynalézavá a odvážná – tak by se dala nazvat cesta, na kterou se Hildegard tehdy vydala.“

Během obřadu blahořečení ve vídeňské katedrále zdůraznil kardinál Schönborn kromě jiného také to, že svatost zahrnuje mnohem víc než jen sociálně-charitativní či kulturně-vzdělávací činnost: „Existuje mnoho úžasných lidí. Patří sem sociálně angažovaní. Příkladní manželé a rodiče. Lidé, které je možno obdivovat za to, jak svědomitě vykonávají svou práci. Lidé, kteří jsou politicky upřímní a charakterově vzpřímení a čistí. Je mnoho dobrých křesťanů a věrohodných věřících. Takových kvalitních lidí je okolo nás mnohem víc než si myslíme a než o nich píší noviny. V naší zemi žije mnoho obdivuhodných, čestných a poctivých lidí. Zaslouží si náš vděk. To „navíc“, čím se Hildegard od nich odlišuje, spočívá v jejím vnitřním zdroji. Je to oheň, kterým zapaluje, síla, dynamika, která vyvěrá z nejhlubšího nitra a proměňuje život navenek, radikalizuje víru, je to neochabující a neoblomný impulz infikující druhé k podobnému způsobu jednání.“

Dnes jsou sestry společenství Caritas Socialis činné hlavně v následujících typech profesionální služby: služba starým lidem, služba lidem postiženým Alzheimerovou chorobou a služba lidem trpícím sklerózou multiplex. Pracují v hospicech, dětských jeslích, domovech pro děti, azylových domech pro matky s dětmi, poskytují sociální poradenství, navštěvují lidi nemocné i postižené na nemocničních odděleních či v domácí péči. Kromě Rakouska jsou činné rovněž v Německu, jižním Tyrolsku, Maďarsku a Brazílii.

Nám postačí, když si ze života Hildegard Burjan zapamatujeme alespoň jedinou její charakteristiku: nedělala rozdíly mezi činností v politice – tedy ve společnosti, a v církvi. Šlo jí prostě jen o dobro člověka, a kvůli tomu neváhala být političkou, angažovanou občankou, matkou tří dětí a manželkou, ale i řeholní představenou. Kéž nás v tom inspiruje i v dnešní době, tak roztříštěné na všech úrovních - ve státě, v církvi, v rodině.