I have a dream....

I have a dream... Mám sen... říkal kdysi Martin Luther King v době, kdy  bylo nemyslitelné, že černoši budou mít stejná práva jako lidé bílé pleti... Dnes je mají.

Ich bin ein Berliner – Jsem Berlíňan... říkal kdysi John F. Kennedy na začátku 60 let v Německu, když byli stále ještě živé a bolestné  komplexy méněcennosti Němců kvůli rozpoutání II. Světové války... Dnes patří Německo nejenom mezi vzor ekonomicky nejvyspělejších  zemí, ale taky vzor nejvyspělejší demokracie a potírání korupce.

Pravda a láska zvítězí – říkal kdysi, v době kruté totality bolševického systému někdejší ČSSR neznámý Václav Havel... A jaká osobnost se z něho stala! A dnes  nikdo na světě nepochybuje o pravdivosti této věty...

Jestli milujeme jen ty, co nás milují, jakou zásluhu za to máme ? Ptal se  kdysi Ježíš.... (Lk 6, 32)

Jehně vedle vlka, levhart vedle kozlátka, tele a lvíče budou žrát pospolu a malý chlapec je bude vodit. Pást se bude kráva s medvědicí, jejich mláďata ulehnou spolu. Lev bude žrát jako býk plevy. Kojenec si bude hrát nad dírou zmije a nemluvně sáhne rukou do skrýše jedovatého hada. Nikdo nebude škodit ani zabíjet na celé mé svaté hoře... (Izaiáš 11, 5-9)... říká jedna vize starozákonního biblického textu...

Smíme dnes doufat v splnění slov tohoto starozákonního textu?

Smíme doufat, že tento svět může být lepší, než je?

Smíme věřit, že slova našich velkých předků jsou nadále aktuální, tedy nejen v době, kdy žili?

Smíme nechat proudit do našich srdcí Boží lásku, aby pak prostřednictvím nás – nevhodných a nehodných instrumentů - přetvořila taky jiné?

Smíme doufat, že láska je ta jediná a pravá kvalitativní podstata, která je schopna změnit taky naše srdce, naše myšlení, náš postoj k životu?

Smíme vůbec být lepšími lidmi?

Vždyť my stále závidíme našemu sousedovi, že má lepší, nebo vůbec že má auto a my ne, že si může dovolit zahraniční, dokonce exotické dovolené a my ne, že má práci, rodinu, že se mu vede lépe než nám?

My stále jen hledíme na to špatné kolem nás, viníme za to kde koho – jen ne nás samých...

Co děláme proto, aby byl tento svět lepší?

Jaké máme sny, jestli vůbec nějaké máme? A jestli ano – jsou to taky sny plné utopie? Třeba o tom, že tento svět může být opravdu lepším, že lidé se na sebe dokáží usmívat, navzájem si pomáhat, že zákon bude vnímám jen jako poslední brzda, poslední instance, že to starozákonní – „jen pro tvrdost vašeho srdce je nutné mít řád“ (Mt 19, 8; a Mk 10, 5)  – jinými slovy – že dokážeme být natolik zralí, natolik tolerantní, natolik velkorysí, natolik čistí – ve smyslu – slušnosti, korektnosti, upřímnosti, že již nebudeme potřebovat žádný zákon shora, protože naše srdce a naše svědomí budou těmi morálními institucemi, které nás budou korigovat, když zbloudím, a navigovat, abychom znali směr?

Co je na tom nekřesťanského, když se odvoláváme na život Ježíše Krista? Jestli to dělá kdokoliv a podle toho žije – neměli bychom si rozumět?

Jestli je někdo bez viny – prosím – klidně hoďte do mne kamenem. Je to výzva i pro mne.

Všem sympatizantům i nesympatizantům Nadace POLIS či TEOFORUM přeji na naší společné cestě životem vše dobré.

Peter Žaloudek, Vídeň, 19. Srpna 2012

P.S.

I have a dream... že příjde den, když nás náboženství a naše příslušnost k nim již nebude rozdělovat, štvát k vraždění a diskriminaci, strašit peklem a hříchem, ale stanou se instrumentem k tomu, aby z nás byli lepší lidé – schopni komunikovat, spolupracovat,  hledět společným pohledem do dálky, ctít hodnoty, usměrňovat je do stupnice, dávat životu smysl. Na této zemi, protože jinou zemi a jiné místo k existenci nemáme. A jestli nějaký jiný svět či existence  existuje a věříme v Lásku, v spravedlnost a mír – tak žime tyto hodnoty již teď. Určitě s nimi nikdy neproděláme, ať nás již čeká po smrti cokoliv...

This is my dream...