Vzpomínka na P. Františka Vlacha

Letos vzpomínáme 100. výročí narození P. Františka Vlacha (nar. 30. října 1912), administrátora v Ostrovačicích a ve Veverských Knínicích. Působil zde řadu let do roku 1971 a je pochovaný na ostrovačickém hřbitově v blízkosti hlavního hrobu benediktinů. Po více jak 40 letech se mi vybavují některé epizody z jeho a našeho života.

Po jednom z pohřbu v Ostrovačicích jsem šla cestou ze hřbitova s naší dcerkou a P. Vlachem. Ten se u mateřské školky obrátil na naši malou Janu, kterou před dvěma roky pokřtil, a zcela vážným hlasem se jí zeptal: “Jak se máš, Jano?“ Ve větru mu plál černý pluviál a já jsem měla trochu obavu, zda se ho nebude bát, když se k ní sklonil a podával jí ruku. Jana stisk ruky přijala bez váhání. P. Vlach se usmál a byl zjevně potěšen, že se ho nebojí. Vzápětí podotkl, že děti mají kněze rády, jak se sám přesvědčil po hodině náboženství nebo májových pobožnostech v Říčanech, kdy ho často doprovázely kus cesty do Ostrovačic.

P. Vlach kromě svých pastoračních povinností celkem nikam z fary neodcházel, účastnil se pouze brigády v Ostrovačicích, kterou vyhlásili na Nár. výboru v obci. Občas jsem ho viděla s hospodyní, jak vezl vozík  s nákladem kolem našeho domu, nebo šel pro vodu k obecní pumpě. Fara v té době nebyla vůbec vybavená, chyběla voda, koupelna s příslušenstvím, ústřední topení a jiné.

P. Vlach měl mši sv. každý den ráno v Ostrovačicích, jedenkrát za 3 neděle v Říčanech. Další mše sv. byly v sousední farnosti. Za svého působení byl pouze v Itálii. Cestu a pobyt do Říma mu zprostředkoval náš známý, který často vyjížděl za hranice. P. Vlach byl v napětí, zda dostane příslib k výjezdu či ne, a jelikož neměl telefon, tak často vybíhal z fary a čekal na naše smluvené znamení v podobě bílého šátku v našem okně. Nakonec se dočkal a Řím navštívil.

Jednoho prosincového dne jsme se chystali s manželem do Brna na filmovou premiéru s jeho hudbou. Před odjezdem jsme viděli P. Vlacha, jak jde do samoobsluhy pro nákup. Vzájemně jsme se pozdravili a přátelsky pokynuli. Když jsme přijeli domů, vyslechli jsme smutnou zprávu, že P. Vlach po návratu z obchodu se na faře svalil a umřel. Byla to nečekaná událost, která v obci mnoho lidí zasáhla. Po pohřbu, kterého se účastnilo mnoho lidí, jsem přemýšlela o životě a náhlém odchodu P. Vlacha.

Žil tu mezi námi v obci, ale ani jsme ho mimo kostel takřka neznali. Měl pěkná kázání, psal prý i básně, když byl mladý, ale žádné jsme nečetli. Co bylo příčinou toho, že jsme svého kněze nepoznali blíž? Byla to záležitost tehdejší politiky nebo jiné okolnosti?

Při návštěvě hřbitova se často pomodlím i u jeho hrobu. Vzpomínám na něho jako na dobrého a vlídného člověka, osamoceného uprostřed svých farníků, který se snažil dobře plnit své povinnosti kněžské služby. Odpočívej v pokoji!