O důležitosti práce pastoračních asistentů v nemocnicích

V roce 2007 jsem v této rubrice Oříku psala o důležitosti práce pastoračních asistentů v nemocnicích.

Letos, po pěti letech, musím toto své konstatování opět potvrdit. Během své dlouhodobé hospitalizace ve FNB jsem znovu ocenila přítomnost těchto „andělů“ na zemi. V mém případě to byla sestra Hanka Kostková, která ve FNB nyní působí. Vlídná, milá, chápající, i v době letošních extrémních veder běhající po všech pavilonech nemocnice a přinášející útěchu a Tělo Páně těm, co jsou odkázáni na její službu.

V počátku, kdy mi ještě chůze nedělala potíže, jsem se zúčastnila nedělní mše sv. v nemocniční kapli sv. Anežky České. Kaple je malá, bez klimatizace, a byla přeplněna. Bylo vidět, že v rozhodujících chvílích, kdy člověka čeká operace či těžké vyšetření, nestačí spoléhat se na lékaře a jejich znalosti, ale že je třeba také odevzdat své trápení, obavy a strach Pánu (a to i muži).

Později jsem se stala „ležákem“ a bez sestry Haničky bych svoji situaci těžko snášela. Původně jsem nevěděla, jak se na ni obrátit, sice na nástěnce byla uvedena linka, kam jí zavolat, ale sestry nejevily příliš snahu pomoci. Vše se jako zázrakem vyřešilo. Můj další pozemský „anděl strážný“ Helenka Malášková už sestru Haničku informovala, a ta mne měla zaznamenanou ve svém diáři …

Všímala jsem si také reakce mých spolupacientek. Střídaly se dost často, takže jsem měla docela široký vzorek na pozorování. Když jsem se ptala, zda jim mé rozmluvy a modlení s Haničkou nevadí, drtivá většina se přiznávala, že ne, a vzpomínaly na dobu, kdy také chodily do kostela, přiznávaly, že se modlí, když je jim těžko, a dodávaly, že přítomnost Haničky má na ně pozitivní vliv.

Krátce před mým odchodem z nemocnice domů nastoupila sestra Hanička na zaslouženou dovolenou. Se společenstvím své farnosti se zúčastnila zájezdu, jehož stěžejními body byla návštěva Lurd a šestidenní pěší putování ze severošpanělského města Sarria svatojakubskou poutní cestou do Santiaga de Compostela.

Během šesti dnů urazila sestra Hanička pěšky 120 km. Podle svých slov si pročistila tělo i duši. Uprostřed majestátní přírody s pokorou a v tichu obdivovala krásu toho, co pro člověka Bůh stvořil. Domů se vrátila osvěžena a s novými silami se ujala své nelehké, ale tolik potřebné práce pastorační asistentky ve FNB. 

Autoři článků: