K životnímu příběhu P. Jana Buly

Nedávno při jedné návštěvě kostela jsem zpozorněla. Nejdříve jsem jako vždy poklekla a pozdravila Pána Ježíše ve svatostánku. Pak jsem si všimla, že v kostele je nějaká výstava, zjistila jsem, že je věnována „babickému případu“. Věděla jsem o něm dost, asi dvakrát jsem o něm sledovala program v televizi, četla články v novinách. Pořád pro mne však byl záhadou. Výstavu jsem proto pozorně několikrát prošla, některé materiály i vícekrát prohlédla a pročetla. Poznala jsem, jak se komunistická moc zaměřila v oblasti jihozápadní Moravy na likvidaci velkých sedláků a katolických kněží.

Na fotografiích mě upoutal především P. Jan Bula. Viděla jsem mladého člověka krásných dobrých očí, velmi pěkného obličeje, z něhož zářila dobrota. P. Jan Bula začal být tehdejší moci nepohodlný tím, když svým farníkům přečetl „Pastýřský list“ arcibiskupa Berana, a ještě k tomu přidal pár vlastních slov. Protože to bylo zakázané, byl odsouzen k měsíčnímu nepodmíněnému trestu a pokutě 4.500 korun.

To však byl jen předstupeň k jeho dalšímu těžkému údělu. Nebudu zde popisovat všechny otřesné peripetie, kterými prošel během několika dalších měsíců. Mnozí z čtenářů tohoto zpravodaje tu vzpomenutou výstavu viděli také, mnozí četli knihu „Mlynáři od Babic“, nebo se zúčastnili besedy s jedním z jejích autorů p. Miroslavem Kasáčkem z Troubska.

Nastupující komunistická diktatura musela za každou cenu zlomit odpor, především v těch vrstvách společnosti, kde byl nejsilnější. Na jižní Moravě šlo o příslušníky selského stavu, praktikující křesťany na vesnicích a kněžstvo. Sedláci tu byli po generace spjati s půdou, všechen čas a um věnovali práci na poli, na gruntu, zvelebovali ho, a přitom se i v nesnázích opírali o víru v Boha. Samozřejmě, že nově zaváděná ideologie se jim nelíbila.

Výstava ukazuje osudy obyčejných lidí, kteří se nechali nachytat na podvržené a nedůvěryhodné informace. Nakonec na to těžce doplatili dlouhým vězením, ztrátou majetku, zdravím, i životem.

Velmi neblahou roli v celém případu sehrál Ladislav Malý, který se vydával za kapitána jedné z protikomunistických odbojových skupin, ve skutečnosti to byl provokatér a pravděpodobně agent StB. S P. Janem Bulou studoval dříve na gymnáziu, čímž dočasně získal jeho důvěru. Nakonec to byl také asi Malý, kdo ještě s dalším komplicem později vnikl do babické školy, kde došlo k zabití 3 funkcionářů tamějšího MNV. Státní moc okamžitě zahájila rozsáhlé zatýkání a zaměřila se na ty, kdo jí nejvíce stáli v cestě.

P. Jan Bula, další dva kněží a několik sedláků bylo posláno na smrt. Přitom P. Bula nemohl mít s útokem v Babicích nic společného, protože se v té době nacházel už ve vězení. Přesto byl 20. května 1952 v Jihlavě popraven.

Když ho jeho sestra navštívila ve vězení, viděla, jak je zbědovaný, přední zuby měl vytlučené. Osmašedesátiletá maminka posílala prosebný dopis paní Martě Gottwaldové, osobně šla za svého syna prosit prezidenta Gottwalda. Nebyla vůbec přijata.

Naše generace prošla strašným obdobím dvou diktatur. Nacistický a komunistický režim, oba byly kruté. Přitom ty strašné věci v jejich jménu konali čeští lidé českým lidem. To je bolestné a varující! Nesmíme zapomenout – v tom vidím alarmující poslání této výstavy.