Tábor na faře

Jelikož ohlasy na loňský tábor byly tak „úspěšné“, rozhodly jsme se svůj záměr „Jak naplnit (nejen) svým dětem týden prázdnin“ znovu zopakovat. Věděly jsme, že nás čeká spoustu práce. Že musíme zapojit všechny své síly, roztočit mozkové závity na plné obrátky, zajistit spoustu potřebných věcí, sehnat sponzorské dary pro účastníky a hlavně obrnit se dávkou trpělivostí a jít do toho s plným nasazením.

Oproti minulému roku se počet dětí téměř ztrojnásobil. Proto jsme se rozhodly zapojit čtyři nejstarší z dětí jako své pomocníky a jmenovaly jsme je vedoucími čtyř skupinek. Každý z těchto „minivedoucích“ měl na starosti 5-6 dětí. Stali se jejich pomocníky, rádci, povzbuzovači, a zároveň byli i řádní členové družstev. Skupinky si zvolily svůj název a pokřik podle barev, které získaly při první soutěži – červení Marmošky, žlutí Rychlí tygři, zelení Limetky a modří Šmoulové. Pokřik jednotlivých družstev byl pak velmi často slyšet po celou dobu tábora.

Tématem letošního tábora byla CESTA KOLEM SVĚTA (nikoli však za 80 dní, ale jen za jeden týden). Na každý den byla naplánována cesta do 1-2 zemí, o kterých jsme si společně povídali. Naučili jsme se základní pozdravy v řeči dané země – např. Dobrý den, Na shledanou, Jak se máte?

Děti potom samy jmenovaly to, co je pro tyto země typické, jaké jsou tam zajímavé stavby, města, řeky, co si o konkrétních zemích pamatovaly. Například když jsme putovali přes Francii, měli jsme možnost být velmi obohaceni. Zrovna tento den (aniž by to bylo předem domluvené) se přijela podívat na návštěvu jedna maminka z Domašova se svým synem. Sdělila nám, že je shodou okolností učitelka francouzštiny a zasvěceně nás seznámila se základy francouzského jazyka. Pozdravy: „Salut, ca va, comment t‘appel“… (ahoj, jak se vede, jak se jmenuješ…) zaznívaly z úst dětí ještě po celý den. Hodina neplánované francouzštiny sklidila opravdu ohromný úspěch. Odpolední sluníčko nás pak obdarovalo svou intenzivní náklonností. Ze dvou kádí na dešťovou vodu se staly zásobárny pro palební jednotky jednotlivých družstev. Všechny děti se převlékly do plavek a vybaveny injekčními stříkačkami se zúčastnily velké vodní bitvy. Ani vedoucí nebyli nijak ušetřeni.

Program byl velmi nabitý, a tak abychom stihli nacvičit písničky ke mši u Helenčiny studánky, muselo ve středu ráno začít pršet. Sice nikdo nevěděl, jestli se kvůli nejistému počasí pouť uskuteční, ale když jsme v poledne přidali modlitbu za příznivější předpověď, začalo se vyjasňovat a pouť u studánky mohla proběhnout. Není nad to svěřit své pochybnosti do Božích rukou.

Cesta kolem světa se neobejde bez zaoceánské plavby na lodi. Využili jsme tedy blízkosti „Brněnského oceánu“ a přeplavili jsme se z Bystrce ke hradu Veveří. Tady čekala účastníky výletu Honba za pokladem. Sice jsme dostávali varovné telefonické informace od našich zpravodajů (tatínků, kteří byli v práci) ohledně vydatných dešťových přeháněk, ale nám se kapky úspěšně vyhnuly. Kromě krátké osvěžující přeháňky na hradě, jsme měli počasí jako vymalované. Dobré náladě přispělo i výborné občerstvení. Smažené řízečky na parníku od naší šéfkuchařky Stáni – aneb Mamky Mňamky i zmrzlina na Veveří prostě neměly chybu.

Když se nám podařilo zcestovat celý svět, splnit všechny úkoly, naučit se několik zajímavých frází v různých jazycích, vytvořit pár hezkých vzpomínek na tábor, např. ve formě savovaných triček, zbývalo už jen vyhodnotit nejlepší družstvo a nejlepší sběratele bodů. Při pátečním večerním ukončení dostali všichni diplomy, kde byli oceněni nejen zúčastněné děti, ale i minivedoucí čtyř skupinek, dva praktikanti a také pět maminek, které tomuto táboru věnovaly svůj čas, energii, sílu a lásku. Poděkovali jsme otci Ludvíkovi za prostory, které nám propůjčil, za jeho trpělivost s ohledem na zvýšenou intenzitu hluku na faře a farním dvoře, také všem maminkám a babičkám, které nás zásobovaly po celý týden výbornými buchtami i všem tatínkům, kteří se zapojili jako dopravci od Helenčiny studánky, tak i z Veveří. Společně jsme pak poseděli u posledního táboráku. Nikomu se ani nechtělo jít spát. Mnozí byli plni různých smíšených pocitů – radostí nad vítězstvím v soutěžích, získáním nových kamarádů, smutku z končícího tábora, pocity uvolnění, pohody…. Pro nás vedoucí byla únava i nevyspání, starosti, aby vše dopadlo tak, jak má, mnohonásobně vynahrazena radostí ze společně příjemně stráveného času, pozitivními ohlasy od dětí, i uznáním od ostatních farníků a rodičů zúčastněných dětí.

V sobotu jsme se se všemi rozloučili a popřáli dětem krásný zbytek prázdnin. Snad se zase někde sejdeme – třeba v neděli na mši svaté, nebo na nějakém farním výletu, nebo možná za rok (najde-li se zase pár ochotných lidí) na dalším táboře. 

Autoři článků: