Neosobní setkávání

Od roku 1946, kdy jsem již občas hrával v kostele na varhany při různých bohoslužbách, jsem se v kancionálu, který se u nás používal, setkával se jménem Dr. Karel Eichler.

Kancionál s titulem „Cesta k věčné spáse“ měl tři velikosti. Nejmenší formát měl kancionál pro lid. Dvojnásobně  velký byl ve třech samostatných dílech (sbírka modliteb a duchovních písní pro diecézi brněnskou). Určen spíše pro kněze a varhaníky. Největší byl třísvazkový - Průvod ke zpěvům. Obsahoval jen noty s první slokou textu písně.

Bylo to obrovské, obdivuhodné dílo, které poskytovalo kněžím, varhaníkům i věřícím všechno, co ke svému projevu zbožnosti potřebovali.

Chronologicky uspořádané 2 svazky od adventu do konce církevního roku, 3. svazek  obsahoval témata: Výsledky vykoupení našeho, jak se jeví zvláště při posledních věcech člověka. Poučení, rozjímání, písně, modlitby. Části: O smrti, O soudu, O pekle, O očistci, O nebi. Zde začíná úcta k Panně Marii se všemi jejími slavnostmi, svátky a památkami během celého liturgického roku, pobožnosti k andělům a svatým, postupně podle dat jejich zařazení od prosince po dvanáct měsíců, až do konce listopadu. Jména všech světců jsou zařazena s jejich stručným životopisem a přehledem kostelů a kaplí jim v našich krajích zasvěcených. Následují modlitby a písně k jejich oslavě, popř. i litanie. Po vyčerpání tohoto zvláštního kalendáře, následují podrobná poučení: O konci světa, o Vzkříšení těla v den poslední, o Posledním soudu a o Věčnosti.

Vše opět vybaveno rozjímáním a písněmi. V dodatku jsou ještě modlitby a pobožnosti pro různé situace, pojednání o odpustcích a obsah (1737 stran).

Přestože měl dr. Karel Eichler výborné spolupracovníky v básníku Jakubu Pavelkovi a hudebníku Františku Musilovi, celé uspořádání bylo hlavně na něm. Nejenže vypátral a uvedl spoustu neznámých písní, ale mnohé vytvořil a tím doplnil  prázdná místa svými texty a svými nápěvy.

V době, kdy jen spoře vycházela bible a jiná náboženská literatura, dalo se najít všechno potřebné v tomto Eichlerově díle. Není to úžasný dar věřícím pro celé dlouhé období?

Nyní máme pestrý výběr pro duchovní četbu, kromě knih, časopisy, noviny, kancionály. Všechno potřebné v nepřeberném množství, vybavené barevnými ilustracemi, přizpůsobené věku i vzdělání, ale i přesto musíme ocenit význam autora a jeho spolupracovníků, o němž je tu pojednáno. Na tuto práci byl konsistorní rada dobře vybaven jako profesor církevních dějin a kanonického práva na bohosloveckém ústavě v Brně. Jeho jméno přešlo i do nového jednotného kancionálu.

Krátce po pohřbu P. Vídeňského, jehož jsem se nemohl zúčastnit, jsem na hřbitově ve Veverské Bítýšce zamířil k jeho hrobu. Byl v blízkosti hlavního kříže. Překvapení mi však přineslo jméno nedalekého hrobu.  Dr. Karel Eichler.

Po více než půlstoletí trvajícím setkávání s jeho jménem, jsem bezděčně stanul u místa jeho posledního odpočinku. Náhoda?

Autoři článků: