Ve vší tichosti, skromnosti, bez mediálního rozruchu, zato však s obrovským zájmem veřejnosti, až s takovým, že bezpečnostní orgány musely uzavřít vchod do sálu (Die Presse, 10. 1. 2013) se konala v úterý 8. ledna ve velkém reprezentačním sále vídeňské univerzity oslava 60. narozenin Helmuta Schüllera. (Farář Helmut Schüller se stal světově známým v roce 2011, když spolu s 300 dalšími katolickými faráři v Rakousku vyhlásili neposlušnost papeži za to, že trvale odmítá dialog s reformními křídly katolické církve. Na stránkách nP jsme o této události už informovali, pozn. autora textu.)

Oslavu zorganizoval katolický akademický svaz, kterého členem a duchovním je několik let právě Helmut Schüller. Svaz rozposlal pozvánky sympatizantům Farářské iniciativy a prostřednictvím kněží se informace šířila ústní propagandou dál. Ti, kteří se přihlásili, zaplnili v sále 300 křesel, asi stovka těch, kteří se již přihlásit nestihli, stála po stranách sálu a ostatní se museli účasti zříct. Kvůli velikému zájmu začala slavnost s třičtvrtěhodinovým zpožděním. Helmut Schüller je skromný člověk. Je členem správní rady společnosti Fair Trade Österreich, který uplatňuje sociální, ekonomické, ekologické, hospodářské a vědecké poznatky k uvědomělejšímu chování spotřebitelů při nakupování a v životnímu stylu. Jako bývalý ředitel rakouské charity a současný farář se kromě jiného zasazuje za sociálnější a charitativnější jednání lidí. „To, co hlásá, to taky žije“ - řekl na oslavencovu adresu jeden z řečníků. On sám by tedy nikdy takovou velkolepou oslavu svých narozenin neorganizoval. Tomu odpovídající bylo i velice jednoduché a nanejvýš skromné občerstvení. Avšak lidé – ti, co ho mají rádi – přišli v obrovském počtu a několikaminutovým spontánním aplausem, na jaký jsme zvyklí při pěveckých či hereckých výkonech, mu vyjádřili podporu za vše, co dělá. Byla to tichá, velice decentní, překrásná manifestace vděku a obdivu. Helmut byl dojatý k slzám a zasekával se mu hlas. Na poděkování za vyjádřené sympatie reagoval: „Život mě naučil přijímat chválu s velkým odstupem, protože může být velice rychle vystřídána postojem opačným a silnějším. Proto chválu vždy přesouvám dál a posílám ji Pánu Bohu, protože největší dary mám od něho. Ale v tomto případě, protože nevím, co všechno mě ještě čeká, si alespoň něco z té vaší dnešní vděčnosti odložím do zásoby na horší časy...“

V sále bylo vidět mnoho prominentů z oblasti politiky, ekonomie i kultury, také mnoho kněží – přišli v civilu a většina z nich jsou členové Farářské Iniciativy. Jen těch, kteří měli zastupovat oficiální hierarchickou církev, bylo málo – dali se spočítat na prstech jedné ruky. Mezi nimi emeritní vídeňský biskup Helmut Krätzl, někdejší pomocný biskup kardinála Königa a Michael Landau, ředitel vídeňské charity. Slavnosti se zúčastnili i dva Slováci – P. Anton Srholec a já. Když jsem před zahájením potkal Helmuta, řekl jsem mu o P. Antonovi. Okamžitě se prodral řadami sedících a šel za ním, aby ho veřejně pozdravil a objal. Bylo to dojemné, ne však náhodné. Na Slovensku se kromě P. Srholce nenašel žádný jiný kněz, který by veřejně vyhlásil podporu kněžím rakouské iniciativy, tak jako to udělal dnes 83 letý P. Anton Srholec. Když točila rakouská televize ORF v září minulého roku dokumentární film o Helmutovi Schüllerovi a jeho zahraničních přátelích-sympatizantech-kněží, přicestoval celý televizní štáb i s Helmutem do Bratislavy, aby tam s ním natočili rozhovor. Ten film je dokumentem nejenom o tom, co Helmut Schüller inicioval, ale taky o tom, jak ho kněží na celém světě podporují. A jedním z nich je právě P. Anton Srholec. (Není mi známo, zdali se mezi sympatizanty a podporovatele Iniciativy rakouských farářů hlásí veřejně nějaký kněz z České republiky.)

„Je nutné mít vzdorujícího ducha a jemné srdce“ - citoval jeden z řečníků francouzského filozofa Jacquesa Maritaina aplikujíc tuto myšlenku právě na Helmuta Schüllera.

Úvodní slavnostní řeč přednesl prof. Walter Kirchschläger, emeritní rektor teologické fakulty v Luzernu, biblista. (Walter Kirchschläger je synem bývalého rakouského prezidenta Rudolfa Kirchschlägera, který se nádherně zapsal do historie Československa v roce 1968, když jako rakouský velvyslanec v Praze umožnil tisícům emigrantů útěk přes Rakousko do celého světa, pozn. autora textu.)

„Odkřivení a narovnání se jako konsekvence poselství Ježíše Krista“

Jako předlohu své přednášky použil úsek z Lukášova Evangelia, ve kterém je řeč o shrbené ženě, která trpěla 18 let a Ježíš ji navzdory všem náboženským zákazům uzdravil v sobotu (Lk 13, 10-17). Bůh nechce ani smrt, ani utrpení člověka, je jeho věrným doprovázejícím. „Podepírá všechny, kteří padají a narovnává ty, kteří jsou pokřiveni.“ (Žalm 145) Vzpřímit se znamená v přeneseném smyslu vykoupení, spásu. Je to přesně to, co Bůh dává člověku: „Nalomenou trsť nedolomí, hasnoucí knot nezahasí“ (Iz 42.3) a na jiném místě: „když se má noha posmykne, tak mě vzpřímí tvá blahosklonnost...“. (Žalm 94) Vzpřímení se je tím nejdůležitějším, čemu by měl člověk zasvětit svůj život. Všechny nařízení a příkazy by měly být podřízené této skutečnosti a ne naopak. Protože tak, jako lámal Ježíš všechny tehdejší náboženské normy a uzdravoval v sobotu, i přesto že to židovské zákony zakazovaly, tak by měla i dnes církev konat a vzít si jeho příklad jako nejvyšší normu. Proto sama církev je dnes vystavená zkoušce. Poslušnost odvozená ze spásonosného Božího plánu. Bez toho, že by někoho jmenoval, či veřejně kritizoval, nenechal si Kirchschläger ujít v souvislosti s Schüllerem kritiku na adresu hierarchické církve: „Ponechám vaši fantazii, komu aplikujete metaforu pokřivené  páteře...“ (kterou Ježíš u nemocné ženy uzdravil, pozn. autora textu).

Všichni řečníci, kteří během dvouhodinového programu promluvili, vzpomněli na své zážitky související s Helmutem Schüllerem, vyzvedli jeho duchovní starostlivost. Za všechny to nejvýstižněji shrnul Franz Küberl, nynější president rakouské charity:

„Vždy jsem tě nejvíce obdivoval jako nadšeného, milostí naplněného duchovního pastýře:

- máš talent, jak oslovit staré lidi

- talent oslovovat tělesně i mentálně postižené

- talent oslovovat ty, co nejsou věřící.“

Celá akce byla doprovázena hudebně-taneční uměleckou vložkou rozdělenou na tři části. V první části vyjadřovala tančící mladá žena pohyby v souzvuku tónů klavíru fyzicky a psychicky pokřivenou, zdeformovanou, zmrzačenou ženu. Ve druhé části se zvolna její tělo narovnávalo, protože ucítilo léčivou, uzdravující sílu shora. Ve třetí části uchvátila publikum nádhernými pohyby krásná, zdravá, život a sílu vyzařující žena...

Ani jeden z řečníků přímo nevzpomněl výzvu k neposlušnosti. Bylo však úplnou samozřejmostí, že právě tuto výzvu Helmut zrcadlí svým vlastním životem, co to znamená žít vzpřímeně, nepokřiveně, narovnaně a říkat nahlas to, co člověk považuje ve svém srdci a svědomí za pravdivé. Tímto vydává to nejlepší svědectví o tom, co znamená žít jako vzpřímený a vykoupený člověk.

Ad multos annos!

Kéž je Helmut ještě dlouho zdravý a dokáže nadchnout a inspirovat co nejvíce lidí.

Lidé jako on přivádějí k Ježíši a ke křesťanství jiné mnohem víc, než ti, kteří v církvi zastupují moc, pompéznost , zkostnatělost a zpupnost.

Vídeň, 11. 1. 2013