Boží doteky

Nedávné prezidentské volby jsem prožívala, tak jako spoustu pro mě podstatných událostí, docela intenzivně. Po prvním kole voleb jsem měla velice dobrý pocit a hodně jsem věřila, že to bude dobré. Ještě v prvním týdnu po nich jsem se vezla na radostné vlně. V průběhu druhého týdne se však začaly objevovat na slunečné obloze první mráčky – jednou jsem věřila docela pevně, podruhé už to bylo míň. Nakonec jsem však přijala myšlenku, že ať to dopadne jakkoliv, musím respektovat volbu většiny.  Jenže…

Přišlo sobotní odpoledne, kdy se začaly objevovat první výsledky a za mnou přišli na návštěvu hodně rozladění a skleslí známí. No a já, asi i díky jejich silnému rozladění, jsem opět pustila svoje emoce z uzdy.  Do toho jsem ještě v televizi poslouchala různé povolební rozhovory a příval negativní energie mě zahltil. Nakonec jsem se musela jít doslova zchladit ven do čerstvě napadaného sněhu. Naštěstí mě to rozčarování vydrželo jen několik hodin.

V průběhu následujícího týdne jsem se totiž dostala k několika zajímavým článkům a fejetonům a ty mně pomohly se uzdravit.

Uvědomila jsem si, jak málo se dovedu radovat z maličkostí, jak málo si užívám přítomnosti. Buďto si vysnívám budoucnost (tak to bylo i s těmi volbami), nebo se naopak hrabu v minulosti a zlatím si ji. Co ale přítomný okamžik, tady a teď? Ten právě díky snění zahrabávám, a pokud se k němu vracím, tak až mnohem později.

Neumím hledat Boží doteky v každodenních povinnostech, stereotypu, fádnosti. Je toho tolik, co nám Bůh každou vteřinu dává, sděluje, ba přímo staví do cesty (takové dopravní značení) a my právě díky spřádání našich plánů to nevidíme, nebo radši ani nechceme vidět. Zahlcujeme se negativním myšlením, strachujeme se o budoucnost. Zapomínáme ale přitom na Boha a jeho lásku ke každému z nás!

A tak bych nám všem popřála, abychom se nechali inspirovat těmi nejmenšími, dokázali se odvázat, radovat se z maličkostí, a hledali Boží království  v každodenním provozu. Vždyť: „Kdo hledá, ten najde!!!