Zamyšlení Růženy Fialové

Drahé sestry!

Čím déle jsem v Modlitbách matek, tím více si uvědomuji, jakým darem je toho hnutí pro nás a pro celou církev. Uvědomuji si, že každou maminku k nám přivádí Duch svatý. Už tato skutečnost by měla náležitě vzbudit naši pozornost. V každé nové sestře máme přijímat samého Boha. Nemělo by nám být tedy jedno, jak se, zvláště v prvních chvílích, mezi námi cítí. Nemělo by nám být jedno, proč odchází, nicméně bychom měly její rozhodnutí vždy bez zbytečných emocí respektovat. Setkávání k modlitbě v malých skupinkách a odevzdávání dětí v průběhu modlitby Bohu, to je to, k čemu nás Pán prostřednictvím Veroniky vyzývá. Proč právě k této formě modlitby nás Pán zve? Nad tím se zamysleme.

Scházíme se pravidelně v malých skupinkách, abychom vytvořily vhodné prostředí pro sdílení se. Naším průvodcem v modlitbě je modrobílá brožurka MM. Zaposloucháme-li se pozorně do jednotlivých veršů této brožurky, jako jsou např.: „Buď v každé naší myšlence, slovu, v každém úmyslu... “, dále „Vezmi si naše myšlenky a nahraď je svými myšlenkami...“, vidíme, že jde o modlitby srdce. Pronášíme-li v další kapitole Modlitby za ochranu: „ Víme, že ty je miluješ mnohem více než my...” znamená to, že, pokud opravdu věříme tomu, co právě říkáme, pak bychom měly mít pokoj v srdci. Ale ono to tak vždy není. Čas od času se nám vtírají myšlenky: „Bůh nemůže nic udělat, když jsou tak zatvrzelé, když ho odmítají, protože respektuje jejich svobodu.“ To je pravda, ale Bůh jim může dát milost, vidět celý jejich život, jejich postoje z jiného úhlu než jsou zvyklé. Proto je odevzdáváme Bohu se slovy: „Ty jsi všemohoucí Bůh, ty můžeš věci změnit....”. Prosíme však i za sebe, abychom v tomto postoji důvěry vytrvaly: „Zcela se ti odevzdáváme, Pane Ježíši. Přijímáme tě za svého Pána... “ - pronášíme v modlitbě za odpuštění. I toto prohlášení předpokládá, že budeme každé své rozhodnutí, každý náš úmysl nejdřív předkládat Pánu. Děláme to?

Drahé sestry, ty modlitby jsou opravdovou výpovědí našeho srdce; nedegradujme je tím, že je rychle odříkáme, abychom stihly ještě vložit celou řadu jiných modliteb nebo desátek růžence. Ony nás musí vést k pravdivému vztahu k Bohu. Představte si, že k vám přichází vaše malé dítě nebo vnouče, postaví se před vás a zarecituje vám básničku. Ano, máte z toho radost. Ale nemáte snad větší radost, když si k vám sedne, zahledí se na vás, a pak vám svěří své radostí, bolesti a trápení, protože ví, že vy mu nejlíp poradíte, jak na to? Přesně po tom touží náš Pán. Pokusme se být jako děti. Vždyť právě v tom jsou naše modlitební setkávání specifická a odlišná od jiných. V případě, že nám to nevyhovuje, pak je tu celá řada jiných modlitebních společenství, kde nás jistě rádi přijmou. Ale pokud jsme se rozhodly zapojit do tohoto nádherného řetězce modliteb, který obepíná celý svět a s naléhavostí vlastní Božím dětem neustále připomíná naše děti a vnoučata Bohu, respektujme v pokoře pravidla našeho hnutí. Brzo uvidíme, jak se proměňuje náš vztah k Bohu a tím i pohled na všechno, čím v životě musíme projít. Projít za všech okolností, jako svobodné Boží děti. To je naše svědectví v rodině i ve světě. Tím jsou MM darem pro církev i pro svět. S pokorným srdcem a Duchem svatým to jistě zvládneme.

V lásce a naději Růžena

Autorka je koordinátorka hnutí MM v České republice. Její zamyšlení bylo vydáno v březnovém Zpravodaji Modliteb matek.