Vzpomínka na dřívější žně

V létech 1951/2 jsem pomáhal maminčině tetě na poli při žních. Teta byla svobodná a obhospodařovala několik polí.

Já jako mladý kluk jsem měl tetě pomáhat s prostíráním povřísel (tj. do čeho se obilí vázalo), odebíráním a vkládáním nasečeného obilí na povřísla a vázáním snopů. Teta, která měla v té době již víc jak 60 let, sekla obilí a pomáhala s vázáním snopů. Dříve než se začalo sít, teta sešla z polní cesty do lánu s obilím, poklekla, udělala kříž a pomodlila se. Poté vstala, vzala kosu a začala žít obilí. Po posečení a svázání obilí jsme snopy nosili na hromady a postupně stavěli panáky, aby obilí více doschlo a bylo připraveno k mlácení.

Je to jedna z mých vzpomínek a snad dnes to již nikdo neviděl ani nezažil, jak věřící lidé dříve začínali svoji práci na poli.

Autoři článků: