O síle společné modlitby

Před více jak rokem jsem onemocněla vážnou chorobou. Průběh nemoci se stále zhoršoval, i když jsem se stále modlila za své uzdravení.

Letos v dubnu se uskutečnila pouť farníků ze Zbýšova a Oslavan po poutních místech západní Evropy. Pouti se zúčastnilo i několik farníků z našeho společenství. Před odjezdem jsem je prosila, aby se za mé uzdravení pomodlili k Panně Marii přímo v Lurdech, kde měli také pobývat. Když se poutníci vrátili domů, říkala mi dcera, která se rovněž s manželem pouti zúčastnila, že se za mne na všech poutních místech modlili. Obzvláště v Lurdách. A nejen oni dva, ale všichni poutníci zájezdu. Dodatečně jsem si uvědomila, že tehdy v mém zdravotním stavu opravdu nastal obrat k lepšímu.

Myslíte, že to byla náhoda? Vím, že modlitby nejsou vždycky vyslyšeny tak, jak bychom chtěli, ale věřím, že jsou vyslyšeny vždy. Věřím, že Panna Maria Lurdská tentokrát vyslyšela všechny ty prosby o mé uzdravení a aspoň částečně mi pomohla.

Můj zdravotní stav se nadále, i když s výkyvy, pomalu zlepšoval. Konečně jsem se jednu neděli cítila natolik dobře, že mě manžel mohl na invalidním vozíku přivézt do kostela na mši svatou. Všichni mě radostně vítali mezi sebou a já jsem si uvědomila, že to není jen formální záležitost či dokonce přetvářka, ale že je to upřímné vyjádření radosti z mé opětovné přítomnosti v kostele. A i já jsem tam najednou pocítila takovou radost, že vám to nedovedu ani vypovědět! Jedna známá mi řekla, že se za mé uzdravení modlila spousta lidí, že jsem to přece musila cítit. Pochopila jsem opravdovou sílu společné modlitby a význam Ježíšových slov „kde jsou shromážděni aspoň dva v Mém jménu, jsem já uprostřed nich“.

Proto se dál modlím s mnoha prosbami a upřímným děkováním, obzvláště k Panně Marii Lurdské, a proto také touto cestou děkuji všem, kdo na mne ve svých modlitbách pamatovali a nadále pamatují a mají, jak jsem hluboce přesvědčena, nemalý podíl na mém uzdravování. Síla modlitby, a zvlášť ve společenství, je opravdu mocná. 

Autoři článků: