Tábor na ostrovačické faře

Loni v červenci L. P. 2012 se moje dcera poprvé zúčastnila křesťanského tábora na ostrovačické faře. Jelikož to pro ni i pro mne byl nejkrásnější zážitek loňského léta (intenzivnější o to víc, že byla v den nástupu pokřtěna), ihned na konci loňského pobytu jsme ji přihlásili na další ročník. A ten se, díky Bohu, navzdory všem překážkám, konal letos od 21. do 27. července.

Letošní pobyt na faře začal trochu neobvykle. Všechny přihlášené děti totiž už před zahájením tábora domů dostaly tajný dopis, který je “zval” na ostrovačickou faru k hledání pokladu Eusebia, starověkého křesťana. Takže u většiny nastalo velké těšení se na honbu za pokladem, na kamarády a na vedoucí.

A konečně tady byla neděle 21. července. Sbalili jsme stany, spacáky, opalovací krémy, pastelky a plyšové mazlíčky. Na dvoře ostrovačické fary už to po druhé hodině odpolední vřelo. Stavěly se stany, kamarádi se vítali, bylo horko, slunce svítilo a všichni se těšili na poklad. A nejen Eusebiův poklad, ilustrovaný Starý zákon, byl nalezen. Děti pochopily, že největšími poklady jsou pro ně jejich vedoucí, Irena Buršíková, Zuzka Pospíšilová, Markéta Ondráčková, Stáňa Volavá a Miriam Montagová. Ty totiž společně spojily své síly a navzdory omezeným financím a nejrůznějším překážkám dokázaly znovu vybudovat tým lidí, kteří mají proč se setkat a také mají co děti naučit.

Každý den byl vedoucími naplánován do podrobností tak, aby děti získaly informace (a nutno říci, že často tyto informace znaly) o Novém zákoně.

Tak například jeden ze dnů byl věnován evangelistům, kdy děti – již rozdělené do skupinek, sepsaly všechno, co věděly a naučily se v průběhu dne z her a vyprávění. A na základě těchto informací dokázaly ve skupině sehrát divadlo o životě a událostech těchto evangelistů. Bylo opravdu zajímavé vidět, jak děti dokázaly za jeden jediný den vytvořit a sehrát krátkou scénku jako rození profesionálové a odchovanci DAMU.

Jeden z nejintenzivnějších zážitků mám však ze dne, který byl určen k tomu, aby děti poznaly okolnosti Ježíšova narození. Večer, jak se setmělo, jsme se učili píseň Učedníci – všechny děti, které zpívaly, dostaly speciální tyčinky, které obsahují látku, která dokáže vylučovat světlo. Do šera probleskovala jasně žlutá, růžová, modrá a zelená světýlka. Děti se vydaly směrem ke kostelu, kde je čekal perníkový betlém a velké překvapení.

Dalším z kouzelných zážitků, které se dějí jen jednou do roka, řadím mši svatou u Helenčiny studánky. Děti zvládly jak cestu, tak i úmorné vedro. Chtěla bych poděkovat všem hodným lidem, kteří pomohli, ale i těm, kteří děti rozmazlovali a přinesli jim napečené koláče, buchty, dokonce vanilkové rohlíčky nebo bonbony. Ten večer již jsme nevečeřeli.

Co však řadím k nejkrásnějším zážitkům z tábora, je nádherná soudržnost při večerní modlitbě, posílání svíce od dítěte k dítěti – poděkování “Díky Tobě, Pane”, či prosby “Prosíme Tě, vyslyš nás”. Den ode dne jsou děti při společné modlitbě jaksi pokojnější a jako by si i více uvědomovaly význam těchto pár minut, které pak končí společným držením se za ruce a přáním DOB-ROU-NOC.

Poslední večer při vyhlašování vítězů soutěží a loučením se s kamarády padla nejedna slza. Opravdu ze srdce ještě jednou děkuji všem vedoucím, praktikantům, panu faráři, že dokázali uskutečnit tak báječnou věc. Zcela určitě není lehké ukočírovat, zaujmout a získat si respekt a pozornost třiadvaceti dětí. Zcela určitě také není samozřejmé, že člověk dnes použije čtvrtinu své vlastní dovolené, kterou má určenou k odpočinku, aby zadarmo vyučoval, hlídal a vedl k víře tolik dětí. Proto nechť moje poslední díky směřují právě a ještě jednou k Zuzce, Stáni, Mirči, Markétě a Irči. Dámy, velký dík. Těším se a věřím v další ročník.