Vzpomínky na poutní zájezd LURDY – FÁTIMA

aneb poutní místa západní Evropy

Na přelomu dubna a května letošního roku zorganizoval otec Petr Hošek (v té době působícího ve farnostech Oslavany, Zbýšov a Čučice) poutní zájezd LURDY – FÁTIMA. Nabídka k účasti na pouti se dostala i do našich farností. Pět farníků z Veverských Knínic se pak společně s otcem Ludvíkem přihlásilo u cestovní kanceláře Awertour, která pouť zajišťovala a připojilo se tak k farníkům otce Petra. Mnozí jsme se znali z loňské pouti do Svaté země a tak byla atmosféra při odjezdu z Oslavan plná nejen očekávání, ale také radosti z opětovného setkání.

Pouť jsme začali 29. dubna v odpoledních hodinách v Oslavanech a skončili jsme ji tamtéž 10. května v pozdních nočních hodinách. Co všechno jsme stihli navštívit, uvidět a prožít ve dnech putování? Zážitků a dojmů máme každý plno a těžko vybrat to nejlepší.

Naše cesta vedla z Oslavan přes Pohořelice do Mikulova, kde jsme přestoupili hranice s Rakouskem, Vídeň, Linec, Salzburg a dále přes Německo a německo-švýcarským pohraničím, břehem Bodamského jezera do Francie. To však už byla noc. Ráno nás probudil průvodce CK pan Peter Prieložný (veselý, rtuťovitý Slovák s hlubokými znalostmi a širokým srdcem) zpěvem písně do mikrofonu autobusu. Venku pršelo, jen se lilo, celá krajina „Franche comt^e – Svobodná Francie“ byla prosáklá vodou. Za ustávajícího deště jsme dosáhli první zastávky naší pouti – městečka Ars sur Formans, působiště patrona kněží sv. Jana Marie Vianneye. Prohlédli jsme si faru, kde tento svatý farář z Arsu žil, muzeum voskových figurín s výjevy z jeho života a v kostele jsme slavili mši svatou. Z Arsu jsme pokračovali do Lyonu, kde jsme přenocovali.

Druhý den jsme pokračovali do Avignonu. To jsme přejeli již do kraje C^ote d´Azur, déšť ustal a začalo nám svítit sluníčko a oteplilo se. (A snad jsme se i dobře modlili, protože krásné počasí nám Pán Bůh přál až téměř do konce celé pouti.) V Avignonu jsme parkovali v blízkosti známého avignonského mostu a úzkými uličkami, plnými krámků s levandulí, jsme prošli na prostranství před papežský palác. Papežové v Avignonu sídlili od roku 1307 do roku 1378. V katedrále Notre-Dame-des-Doms, kde tito papežové sloužili mši svatou, jsme po domluvě mohli učinit totéž i my, resp. naši duchovní otcové Petr a Ludvík. Po odjezdu z Avignonu jsme pokračovali podél Středozemního moře dále k jihu, odpoledne jsme přejeli okrajem Pyrenejí do Španělska a večer dosáhli Barcelony.

Následující den jsme věnovali tomuto městu. Navštívili jsme olympijský stadion, podmořské akvárium, prošli se nejrušnější ulicí Les Rambles ke staré katedrále sv. Jauma, kde bylo pokřtěno prvních šest indiánů, které z Ameriky do Evropy přivezl Kryštof Kolumbus. Dalším místem v Barceloně, které jsme navštívili, byla bazilika La Sagrada Familia. Mohutná stavba španělského stavitele Gaudího s osmi vysoko čnícími věžemi, dodnes nedokončená, na nás udělala velký dojem. Fasáda s výjevy narození Ježíše Krista, uvnitř sloupy připomínající rozkošatěné stromy, barevné vitráže oken, kterými procházelo barevné světlo a tvořilo obrazce na bílých zdech. Monumentální dojmy! Další den jsme z Barcelony odjeli do katalánské mariánské svatyně Montserrat.

Tu si dovolím malou odbočku do historie. Možná si někteří ze čtenářů Oříka vzpomenou na pouť s otcem Bedřichem Provazníkem do Kostelního Vydří, Slavonic a Cizkrajova. Nedaleko Cizkrajova jsme se dostali do lesa a navštívili obnovované poutní místo – kostel Panny Marie Bolestné zvané Montserrat, kde je napodobenina černé Madonny právě z katalánského Montserratu.

Montserrat (Zubatá hora) je národní katalánská hora se zvláštními skalními útvary, zvedajícími se z roviny až do výšky přes 1200 m. n. m. Na jednom ze skalních výběžků je postaven stejnojmenný benediktinský klášter Montserrat se sochou černé Madonny. S Montserratem je také svázán sv. Ignác z Loyoly, došlo zde k jeho obrácení. Zúčastnili jsme se mše sv. sloužené v katalánštině a pak jsme uctili samotnou Pannu Marii průvodem kolem její sochy. Pro mě osobně bylo toto místo asi nejsilnějším duchovním zážitkem celé pouti. Z Montserratu jsme přejeli do hlavní mariánské svatyně – tentokrát španělské – do města Zaragozy. Tou je Bazilika del Pilar se soškou Panny Marie del Pilar (Panna Maria na sloupu). Soška madony z černého ebenového dřeva je umístěna na sloupu ve svatostánku uprostřed baziliky a je každý den převlékána do jiného dlouhého zdobeného pláště.

Ze Zaragozy jsme noční jízdou přejeli celý Pyrenejský poloostrov až do portugalské Fátimy, jednoho z hlavních křesťanských poutních míst na světě. Zde jsme strávili celý den a nechali na sebe působit silné duchovní vjemy tohoto místa. Večer jsme se zúčastnili průvodu se svíčkami a sochou Panny Marie.

Další den jsme odjeli ke klášterům Batalha a Alcobaca, gotickým skvostům Portugalska. Dále do městečka Nazaré na břehu Atlantického oceánu, kde je kostel se soškou Panny Marie s Ježíškem na klíně, kterou sem přivezl ve 4. století mnich z Nazaretu a která je velmi uctívaná. U Nazaré je velká pláž, kde jsme se oddali slunění a ti nejodvážnější v čele s otci Petrem, Ludvíkem a průvodcem Peterem se také vrhli do chladných vln Atlantiku. No a ti méně odvážní se nechali vlnami smočit při procházení po pláži. Po návratu do Fátimy jsme se opět účastnili duchovního programu v Sanctuariu.

Další den velmi brzy ráno jsme slavili mši svatou společně se slovenskou výpravou v kapli v bezprostřední blízkosti místa zjevení Panny Marie. Socha Panny Marie Fátimské, která je v kapli umístěna, má ve své koruně projektyl, kterým byl při atentátu zasažen papež Jan Pavel II. Projektyl, jako poděkování za své uzdravení, přivezl do Fátimy osobně při své návštěvě. Ač se nám příliš z Fátimy nechtělo, přece jen jsme museli pokračovat v další cestě. Začali jsme se pomalu vracet směrem k domovu. Nejdříve jsme však projeli Portugalskem na sever, do Španělska do Santiaga de Compostela. Když se náš autobus napojil na Svatojakubskou cestu (El Camino de Santiago) začali jsme poznávat poutníky – s holí, klobouky, krosnami na zádech. A nejvíc jsme jich potkali přímo v katedrále sv. Jakuba, apoštola, který je podle tradice v kryptě katedrály pochován. Majestátná gotická katedrála se známým velkým kadidlem umístěným na laně pod stropem katedrály, nad oltářem socha sv. Jakuba, patrona poutníků, která je všemi uctívaná. Průvodem za sochou a vkládáním dlaní na její ramena lze načerpat novou sílu a chuť do života. Opět jsme se v této katedrále, v jedné z bočních kaplí, setkali se sochou Panny Marie Montserratské.

Docela jsme záviděli pěším poutníkům, kteří po dlouhé cestě (nejkratší „uznávaná“ trasa svatojakubské pouti je 100 km) modliteb a rozjímání dosáhli kýženého cíle a s pohnutím stáli před katedrálou. Jaký to musel pro ně být neopakovatelný pocit! V Santiagu jsme přenocovali a další den ráno jsme se vydali na dlouhou cestu do Lurd. Silnice vedla rovnoběžně se svatojakubskou cestou a tak jsme velkou část dne potkávali jednotlivé poutníky i celé skupiny směřující do Santiaga. V Lurdech jsme se ubytovali v rodinném hotýlku s krásným výhledem na baziliku. Večer jsme se šli pomodlit a zúčastnit se průvodu se svíčkami a sochou Panny Marie Lurdské, podívat se na její sochu na místě zjevení u zázračného pramene.

Další den ráno jsme se k bazilice vydali znovu, prošli všechna tři patra, obdivovali mozaiku Marco Rupnika, slovinského umělce a kněze, na vchodu Růžencové baziliky. Co nemocných a nepohyblivých v Lurdech bylo! A pomoc jim poskytují dobrovolníci, kteří sem jezdí (třeba) na rok sloužit potřebným, ať již v nemocnici či v lázních. I my jsme se obřadně vykoupali v zázračném prameni a pomodlili jsme se na křížové cestě nad Lurdami – za sebe, za vás doma, a především za naše nemocné. Po poslední noci v Lurdách jsme vstávali velmi časně, ale s očekáváním, neboť jsme v prostranství přímo před jeskyní zjevení slavili mši svatou. Duchovní atmosféra byla téměř hmatatelná a ještě dlouho v nás bude doznívat.

Na cestě z Lurd jsme se ještě zastavili a přenocovali v Nevérs, kde je v místním klášteře uloženo neporušené tělo sv. Bernadetty Soubirous, vizionářky z Lurd. A pak nás již čekal celodenní transfer z Nevérs až domů.

Naše upřímné díky patří otci Petrovi Hoškovi a otci Ludvíku Bradáčovi za dva týdny plné duchovních prožitků, za naději a sílu, které jsme mohli čerpat na krásných mariánských poutních místech a které nám i nyní doma pomáhají v každodenních povinnostech, radostech a strastech. Děkujeme průvodci Peterovi za katecheze, výklady a dobrou náladu, kterou nám dokázal předat při dlouhých (a někdy únavných) přejezdech. A díky Bohu za to, že jsme měli možnost se takové pouti ve zdraví zúčastnit! 

Autoři článků: