Setkání na faře

V kalendáři jsem měla sobotní odpoledne před první neděli adventní vyhrazeno pro již tradiční setkání v Ostrovačicích na faře.

Každý rok se velice těším právě na dobu adventní, na dobu očekávání, na dobu zklidnění, na dobu úklidu a zdobení duše i domova. Letos poprvé jsem ale pořád nějak nemohla chytit slinu. Nastoupila jsem do práce a kolotoč se asi trošku více roztočil.

V rámci úspory času jsem přemýšlela, zda nemám udělat věnečky doma po večerech a sobotní odpoledne tím pádem trávit úklidem. Místo toho jsem se vydala na faru. Proč?

Uvědomila jsem si, že možná by bylo pohodlnější zůstat doma, ale to proč tam jdu, se jmenuje SPOLEČENSTVÍ. Potkám tam ty, s kterými je mi dobře, s kterými se zasměju, které mě nabijí, které se se mnou rozdělí o kus sebe. Bez blízkých by mi v životě bylo smutno – i kdyby byla domácnost v sebelepším pořádku. Právě díky přátelům, které mám kolem sebe, je můj život veselejší, radostnější a jednodušší. Uvědomila jsem si, že když něco dám, vrátí se mi to i s úroky.

Takže díky Vám všem, kteří jste přišli, díky za pěkné odpoledne, díky za to, že se dokážete rozdělit!