Malé ohlédnutí za létem

I když do našich domovů přicházejí dlouhé zimní večery, dovolím si malou vzpomínku na teplé slunné dny strávené na chorvatském ostrově Brač. Dalmacii jsme s rodinou navštívili již vícekrát a vždy se z jadranského pobřeží dívali na východní pobřeží tohoto ostrova s velkým kamenným lomem. Mysleli jsme si, že to nebude „nic moc“. O to víc jsme byli mile překvapeni krásou přírody, čistotou moře a historickými památkami ostrova, které jsme měli možnost navštívit.

Svou základnu jsme měli v malebném městečku Sumartin (Svatý Martin) na jihovýchodním cípu ostrova a odtud jsme podnikali výlety na další místa. Začátek cesty byl vždy stejný – vystoupat z úrovně Jaderského moře úzkou silnicí mezi olivovými sady na náhorní rovinu ve vnitrozemí. Zvlněnou vápencovou krajinou pak bylo možné pokračovat na jakoukoliv světovou stranu. Na západ na nejvyšší horu nejen samotného Brače, ale celého chorvatského jadranského souostroví s názvem Vidova gora s krásným výhledem do dáli na ostatní ostrovy a také na známou, turisty vyhledávanou pláž Zlatni rat u městečka Bol. Na vrcholu hory jsme také viděli mezi vyhřátými kameny poprvé v životě na vlastní oči zmiji! Na východ jsme se mohli vydat např. do vesnice Škrip. Jde o nejstarší osídlenou obec na ostrově, jejíž stáří se odhaduje na 5 000 let. Původními obyvateli, po kterých zůstaly stavební památky, byli Ilyrové. Pozůstatky hradeb, které vystavěli na obranu vesnice proti řeckému pronikání ve 4. a 3. stol. př. n. l. je možné vidět dodnes. Řekům se sice Ilyrové ubránili, proti římské přesile však již neměli šanci. Na druhou stranu období „římské“ znamenalo pro Škrip i celý Brač období rozkvětu, Škrip se v té době stal největším kamenickým centrem na výrobu sarkofágů na východním Jadranu. Největší škripskou památkou je římské mauzoleum, nejdochovanější římská stavba, která je dnes součástí Bračského muzea. Podle místní tradice bylo toto mauzoleum místem posledního odpočinku dvou vznešených Římanek – Diokleciánovy manželky Prisky a jeho dcery Valerie, které jako tajné křesťanky byly do Škripu pro své náboženské přesvědčení vypovězeny a zde zemřely. Ve Škripu se také nachází farní kostel sv. Heleny. Dokonce, ačkoli církevní historici udávají původ císařovny svaté Heleny do dnešního Turecka, místní na ostrově Brač tradují, že pocházela právě z tohoto ostrova. A protože byla objevitelkou kříže v Jeruzalémě, na kterém byl Pán Ježíš ukřižován, Chorvaté ji nazývají Jelena Križarica. Dnešní Škrip je malá, v letním parnu ospalá obec. Malé kamenné domky jsou vystavěné z místního stavebního materiálu – bílého bračského kamene, mnohé mají i střechy pokryté plochými kameny stejného původu. V jednom z těchto stavení místní nabízejí sušenou levanduli a domácí olivový olej. Kousek dál stojí podobný domek, který jeho vlastník přestavěl na muzeum olivového oleje. Zaníceně podává výklad nejen o strojích a procesu výroby oleje, který prokládá vlastními vzpomínkami na dobu, kdy se jako hoch na lisování oleje také podílel, ale také o postupu pokládání střechy bílými bračskými kameny. Kámen z Brače, neboli bračský mramor je známým stavebním materiálem, je z něj dokonce postavena i Bjela Kuča (Bílý dům) ve Washingtonu, na což jsou místní obyvatelé patřičně hrdi.

Nás na našich toulkách ostrovem zaujaly malé kostelíky (postavené jak jinak než z bračského vápence) rozmístěné ať už volně po krajině na vyvýšených místech, nebo v malebných městečkách a vesnicích. Jde o předrománské, lidové kostelíky, většinou jednolodní s půlválcovou apsidou. Vznikaly v 9. - 12. století.

Obdobné stavby se kdysi nacházely na mnoha jiných místech jadranského přímoří, dnes jsou však k vidění velmi málo. Na Brači jsou jich dochované desítky. Raritou je kostel sv. Petra v městečku Nerežišča, kterému ze střechy apsidy vyrůstá pěkná borovice.

Zkrátka na ostrově Brač je plno míst k navštívení a věcí k vidění. V neposlední řadě pak mnoho malebných zátok ke koupání a malebných kavárniček.