Postní duchovní obnova aneb chvíle pro potěchu duše

Člověče, zastav se a chvíli poslouchej !To jsem si říkala, když jsem se rozhodla jít na duchovní obnovu.

Každý člověk si dokáže najít spoustu možností, jak strávit krásnou slunečnou jarní sobotu. Může pracovat na zahrádce, může se pustit do jarního úklidu, strávit čas s rodinou, jet někam na výlet, nic nedělat a jen tak lenošit, anebo může udělat něco pro sebe, pro svůj duchovní život.

Jsem opravdu moc ráda, že jsem zvolila tuto možnost a šla načerpat trochu toho „duchovna“. Setkání s otcem Jiřím Topenčíkem bylo pro mne a věřím, že i pro všechny zúčastněné, velmi přínosné a povzbudivé. Asi mnoho z nás má ze svátosti smíření takový podvědomý strach. „Zase na sebe budu muset žalovat, co jsem zkazila, co se mi nepovedlo, kde jsem selhala“. Ale pokud je zpověď upřímná a promodlená, pocítí člověk opravdovou úlevu, jak odloží tu zátěž, co ho táhne k zemi, co jej vzdaluje od Boha. A také cítí Boží lásku a Jeho přítomnost. Otec Topenčík nás povzbudil, abychom neměli ze zpovědi obavy, a neopomíjeli každodenní zpytování svědomí, protože pak bude i příprava na svátost smíření mnohem jednodušší a snazší.

Při slovech otce Topenčíka, že se máme občas podívat do zrcadla, pochválit se a říct si: „Jsem krásné Boží dítě“, jsem si vzpomněla na každé ráno, když vstanu a raději se na sebe do zrcadla ani nedívám. Ty opuchlé zalepené oči, rozcuchané vlasy, pomačkaná kůže od polštáře, no, kdo by se na to chtěl dívat? Ale přesto mě má Bůh rád. Má mne rád takovou, jaká jsem. Opravdu je nutné si to připomínat a nezapomínat na to. S touto jistotou lze vše zvládat lépe. Umět se pochválit, nemusí být jen projevem pýchy, ale je to i dodání si odvahy v nerozhodných situacích, ve chvílích, kdy si nevěříme, nebo kdy chybujeme a myslíme si, že jsme totálně selhali. To, že si uvědomujeme, že jsme Boží děti, nám dává odvahu jít dál.

Naše jméno je vepsané v Božích dlaních a Bůh nás bezpodmínečně miluje. Skrze svátost smíření se více přibližujeme Boží lásce a získáváme Boží odpuštění. Můžeme zakoušet, jak moc nás má Bůh rád.