100 let od začátku 1. světové války

V červnu si celá Evropa připomněla 100 let od atentátu na následníka rakousko – uherského trůnu Františka Ferdinanda d´Este, přesně měsíc po něm – 28. července 1914 – vyhlásilo Rakousko – Uhersko válku Srbsku. Až do roku 1939 byla tato válka nazývána velkou válkou, protože se jednalo o největší válečný konflikt, jaký lidstvo do té doby poznalo. Válka postupně zasáhla Evropu, Asii i Afriku – celkem 32 zemí, do bojů bylo zapojeno až 74 milionů vojáků. V této válce byly také poprvé použity bojové prostředky jako letadla, ponorky, tanky, nové typy střelných zbraní, ale i plyn. Podle historických podkladů padlo více než 8,5 milionu vojáků, raněných bylo celkem přes 21 milionů a skoro 8 milionů lidí bylo zajato a zůstalo nezvěstných. Čtyři roky trvající konflikt skončil kapitulací Rakousko – Uherska a jejím důsledkem byl i vznik Československé republiky.

Bohužel se prozatím nepodařilo nalézt písemné záznamy, které by popisovaly válečné roky v Ostrovačicích. Všem padlým vojákům z Ostrovačic však místní občané vybudovali 4 roky po jejím skončení pomník, který zdobí náměstí dodnes. Pomník padlým a nezvěstným vojínům byl zbudován z milodarů a nákladem obce. Postaven byl mezi dvě lípy, které zde byly k tomuto účelu vysázeny při slavnosti po založení Československé republiky v pátek 8. listopadu 1918. Toho dne totiž pořádaly společně Ostrovačice a Říčany oslavu zřízení samostatného státu. Podle historických zápisů vyšel odpoledne průvod z Ostrovačic do Říčan, kde se spojil s tamějším průvodem a „v nepřehledných řadách zabírajících úplně státní silnici mezi oběma vesnicemi, valil se zpět do Ostrovačic, kde v kostele bylo slavné Te Deum s požehnáním“. Následně naproti kostelu shromáždění vyslechlo řeč místního kaplana P. Václava Pokorného a byly vysázeny obě mladé lípy.

P. Václav Pokorný zakončil svůj proslov těmito slovy: „Na památku veliké doby, v níž žijeme, chceme sázeti ´lípy svobody´. Lípa odedávna byla národním stromem slovanským a odtud její oblíbenost i v našich zemích má snad něco příbuzného i s naší povahou. Je to strom už vzhledem svým velebný a klidný, nic výbojného a odpuzujícího v něm není. Naproti tomu mohutný dub, odznak německé síly, svou tvrdostí a rozpínavostí dobře charakterizuje povahu národa, jehož jest – vlastně byl – představitelem. A hle! Ten obrovský, nezdolný dub germánský je povalen a tichá slovanská lípa se zelená. Kéž zelená se stále, kéž i kvete – k okrase a slávě veškerého národa slovanského. Ty lípy, jež dnes sázíme – lípy svobody – ať připomínají nám i našim potomkům a všem budoucím pokolením tu dobu, v níž zrodila se samostatná, svobodná Republika Československá. A mám jediné přání: až ponejprv budou včeličky z jejich květů sbírati pel – kéž se toho všichni dožijeme – aby nebe nad vlastí naší bylo jasné, bez mráčku a život obyvatel tohoto státu, aby plynul klidně ve znamení svornosti, míru a vzájemné lásky.“ (zapsáno v Pamětní knize městyse Ostrovačice)

Bohužel konec druhé světové války znamenal těžký zásah pro obě lípy – pravá byla zcela poničena, musela být vykácena a namísto ní vysázena nová, levá má pak do dnešních dnů ve svém kmenu spoustu střepin z granátů.

Ale vraťme se zpět do prvních let po vzniku republiky, kdy byl vystavěn pomník padlých. Ten zhotovila z pískovce brněnská firma Loos, původně kolem něj byla umístěna i železná ohrada zhotovená místním strojníkem Josefem Krčálem. Celkové náklady na pořízení pomníku byly 12 tisíc korun. Pomník představuje ženu truchlící nad hrobem, na němž se vypíná kříž. Do mramorové desky byly vsazeny podobizny se jmény padlých a nezvěstných vojínů z Ostrovačic, ale i těch, kteří zemřeli doma následkem válečných zranění či útrap – celkem je zde uvedeno 19 jmen a verš „Pro svobodu jste bojovali, na poli válečném život svůj dokonali, neuzřeli jste drahých svých, v cizině spíte v hrobech tmých. O Ježíši, buď jim milostivý!“ Pomník byl slavnostně odevzdán veřejnosti v neděli 3. září 1922. Nejdříve dopoledne zdejší farář Augustin Alois Vrzal vedl venkovní „polní“ mši svatou, odpoledne se pak konal od domu starosty Josefa Havlíčka k pomníku smuteční průvod a pomník byl posvěcen.

Po druhé světové válce byla do spodní části pomníku umístěna i pamětní deska na památku 30 padlých ruských vojínů a občanů Ostrovačic, kteří na konci války zemřeli následkem zranění.  Tato deska byla při restaurování provedeném v roce 2014 nahrazena novou, která lépe zapadá do celého vzhledu pomníku, text na ní byl doplněn o datum osvobození Ostrovačic.

Pomník byl v dalších letech několikrát očištěn od všech zejména biologických nečistot, velké očištění a restaurování bylo naposledy provedeno před 20 lety. Právě k stému výročí zahájení války rozhodlo zastupitelstvo městyse o generální opravě pomníku. Při ní bylo bohužel zjištěno, že podstavec není v dobrém stavu a byl proveden z kamene spojeného především hlínou. V zájmu zajištění statiky celého sousoší bylo rozhodnuto o zpevnění podstavce po odstranění později provedené úpravy terasem a schodů. Celý pomník byl chemicky i mechanicky očištěn, přitom byly odstraněny i zvětralé části, které byly nově vymodelovány. Na závěr byly aplikovány látky zajišťující jednotný vzhled sousoší a jeho ochranu od biologických vlivů, nově byl pomník i nasvětlen. Restaurování pomníku provedl akademický sochař Radomír Vavruša z Brna.

Věřím, že pomník bude i nadále krásnou ozdobou ostrovačického náměstí a že k němu přibydou i další drobné památky, které by měly být postupně opravovány.