Knínické výročí

Kromě v textu citovaných pramenů jsem použil (snadno dostupné) informace z historie kláštera Porta coeli v Předklášteří a ty, které mi (asi před 5 lety) laskavě poskytl pan Dr. J. Dvořák z AÚ AV ČR. Jemu zvláště děkuji.

Letos 31. října tomu bylo přesně 780 let, co byly Veverské Knínice poprvé písemně označeny svým jménem na jisté důležité listině, čímž byla prokázána jejich historická existence. S jistou dávkou euforie se tak dá říct, že naše obec se datem 31. října 1234 vynořila z šera historické anonymity, narodila se pro historii a vydala se na pouť dějinami. Je to tedy den pro naši obec velmi významný, snad ze všech významných ten nejvýznamnější.

Tato skutečnost souvisí se založením kláštera Porta coeli (Brána nebes) u Tišnova. Myšlenkou zřídit klášter se zabýval za svého života už král Přemysl Otakar I. († 15. 12. 1230). Uskutečnila ji však až jeho manželka královna Konstancie, vdova po tomto velkém panovníkovi. Stavební práce byly zahájeny pravděpodobně ještě v roce 1230, stavba byla dokončena v roce 1233 (prvními řeholnicemi byl klášter obydlen dokonce už rok předtím, i když byly nuceny žít v poměrně provizorním prostředí).

O dostavbě kláštera se dovídáme v jedné z listin samotné královny vydané 6. 2. 1233. Po úvodu „My Konstancie, z Boží milosti královna česká, kdysi manželka krále Otakara blahé paměti“ zde královna řeší především otázky kolem držav Vidžína a Úterý v západních Čechách, které prodává premonstrátské kanonii v Teplé. A pak dál stručně uvádí tu zajímavou a důležitou věc „pro panny řádu Cisterciáckého zřídily jsme na Moravě v místě řečeném Tusnovic náležité bydliště“. Rok 1233 je podle této zprávy považován za rok založení kláštera Porta coeli.

Teprve 31. října 1234 vystavil její syn, moravský markrabě Přemysl, ve Znojmě listinu zmiňovanou v úvodu, dnes historiky pokládanou za zakládací listinu tišnovského kláštera. V ní za souhlasu svého bratra, českého krále Václava I., a olomouckého biskupa Roberta, potvrzuje všechny majetky a výsady, které klášteru udělila jeho zakladatelka.

V hlavní části listiny lze číst: „Na zbožné prosby věhlasné matky naší, české královny Konstancie, dali jsme klášteru řečenému Porta coeli v Tišnově (Thussnouich) půdu a místo, které bezpečnými hranicemi jsme opatřili, aby rozeznávalo se od jiných našich statků přilehlých, a aby na příště vyloučeny byly pochybnosti, pro které řečený klášter mohl by být obtěžován nebo znepokojován.“

Na konci výčtu majetků listina uvádí trojici osad (vsí), které klášteru věnovala královna Konstancie - Kapanice, Čejč a Knínice, v originále „Kapenich, Cheiche a Knenich, které matka naše dala témuž klášteru dle všeho předepsaného práva, a kéž těší se vší předeslané svobodě.“

Listina byla opatřena pečetěmi všech tří výše jmenovaných hodnostářů. Z nich se zachovala pouze jediná, pečeť markraběte Přemysla. Je umístěna na listině uprostřed, obě další pečetě se ztratily.

Listina je dnes uložena v Moravském zemském archivu v Brně. Její velmi zdařilá kopie je k vidění v Podhoráckém muzeu v Předklášteří u Tišnova, jež sídlí v areálu kláštera Porta coeli. Tam si ji mohli prohlédnout též účastníci poutního zájezdu našich farností pořádaného k 750. výročí existence knínické farnosti v květnu 2009 (pamatujete, byly nás plné dva autobusy!).

Co se názvu obce týká, ten v průběhu věků několikrát změnil svou podobu. Ve Vlastivědě moravské (vydání z roku 1904) je v článku týkajícím se naší obce uváděna řada podob jejího názvu, např. Chneniz, Khneniz, Kneknize, Kniehnice, Khnenic, Kněhnice, Knihnice, Kněnice Německé.

Původní název naší vsi byl pouze „Knínice“. Obecně jím byly na Moravě označovány vsi, kterými vládnoucí knížata obdarovávala své manželky – kněžny. Adjektivum „Německé“ se v názvu objevilo až někdy v 15. století. Pravděpodobně proto, aby se obec odlišila od blízkých Moravských Knínic.

Závěrem se vraťme ještě k osobnosti zakladatelky kláštera. Královna Konstancie v něm prožila poslední období svého života. Zemřela tam 6. prosince 1240. Ve své poslední vydané listině sama sebe nazývá „někdejší královnou českou, nyní však pokornou služkou Ježíše Krista“. Byla pohřbena v bazilice, stejně jako její syn Přemysl, markrabě moravský, který zemřel o rok dříve.