Z poutě farností Rosického děkanství do Mariazell

V kalendáři našich aktivit zaujímají už několik let pevné místo ty, které jsou nabízeny všem farnostem Rosického děkanství. Pokud si dobře pamatuji, docházelo nejdříve k vzájemnému setkávání s bohatým duchovním programem v některé hostitelské farnosti – v Oslavanech, ve Zbraslavi, Dolních Kounicích. Pak se přikročilo k organizování společných poutí – na Svatý Hostýn, na Svatý Kopeček, na Velehrad. V loňském roce se cílem společné poutě stalo významné poutní místo sousedního Rakouska – Mariazell.

Pouť se uskutečnila v sobotu 27. září. Na cestu se vydalo šest plně obsazených autobusů, jeden z nich vezl poutníky našich dvou farností. Místo nemocného otce Ludvíka se o naši skupinu po duchovní stránce staral jáhen ing. Vl. Večeřa ze Zbraslavi. Cestou jsme se modlili zejména k Panně Marii za vyslyšení všech našich proseb, za úspěšné dosažení cíle, i šťastný návrat domů. Už v autobuse jsme se dověděli řadu informací z historie Mariazell.

Někteří vzpomínali, jak Mariazell navštívili poprvé v devadesátých létech hned po pádu železné opony. Pouť se dvěma autobusy organizoval tenkrát pan děkan Vídeňský z Veverské Bitýšky, volná místa nabídl našemu tehdejšímu faráři P. Vlad. Dvořákovi. Mimo to mnozí navštívili Mariazell také individuálně.

V seriózních podkladech i na reklamách se uvádí, že toto poutní místo bylo založeno 21. prosince 1157. Podle legendy se ze svého kláštera do těchto míst vydal jeden benediktinský mnich, s sebou nesl sošku Madony z lipového dřeva. Onoho dne mu cestu zatarasila obrovská skála. V modlitbě prosil o pomoc Matku Boží a – skála se rozestoupila. Poblíž si postavil malou jednoduchou celu (Zelle), která mu měla sloužit jako obydlí a současně jako kaple. „Maria v cele“ tak dala tomuto místu dnešní jméno.

Soška P. Marie je uctívána jako Velká Matka Rakouska (Magna Mater Austriae). Její pověst se rychle šířila do okolních zemí, do Bavor, zvláště pak do Čech, Moravy, Polska, Chorvatska a Uher, odkud přicházelo velké množství poutníků. Proto vznikla její další označení - Matka slovanských národů a Velká Paní Maďarů.

Mezi první významné poutníky patřil moravský markrabě Jindřich s manželkou, kteří zde byli uzdraveni z těžkého onemocnění. Jako dík nechali roku 1200 postavit kolem původní cely románskou kapli.

Následná přestavba do gotického stylu je spjata s uherským králem Ludvíkem I. Ten roku 1365 v kruté bitvě ve jménu Matky Boží porazil tureckou jízdu a odvděčil se financováním této stavební etapy. Kostelu také věnoval obraz Madony, který je dodnes uctíván zejména maďarskými poutníky.

V barokní době příliv poutníků zmohutněl. Dosavadní prostory chrámu přestaly dostačovat, a proto došlo během 2. poloviny 17. století k přestavbě. Na velkolepém záměru se podílelo mateřské benediktinské opatství a habsburský císařský dvůr. Chrám byl rozšířen do šířky a především do délky, v obou směrech dvojnásobně. Nová přístavba i vnitřní vybavení je v barokním stylu.

Uvnitř je změna patrná nebývalým umístěním milostné kaple ve středu lodi mezi starou gotickou a novou barokní částí basiliky, vlastně na místě původního gotického oltáře. Kaple je nádherně okrášlena drahými kovy s převahou stříbra, mramoru, s velkým množstvím soch andělů a svatých. V kapli je uložena prostá románská milostná soška Panny Marie z lipového dřeva. Je oblékána do šatiček, které byly darovány předními šlechtičnami. Tato soška učinila z Mariazell jedno z nejznámějších mariánských poutních míst na světě.

Z vnějšku je poslední stavební úprava na první pohled patrná trojicí věží, které tvoří hlavní průčelí baziliky. Obě postranní věže jsou barokní, mají výšku 60 m, zakončené cibulemi, barva fasády světlá, okraje červené. Střední věž zůstala gotická, je vysoká 90 m, fasáda téměř bílá. Půdorys čtvercový, horní část osmiboká.

Panu děkanovi Tomáši Mikulovi se podařilo dohodnout s vedením baziliky, že poutní mše pro naši výpravu byla sloužena v historickém prostoru před milostnou kaplí. Na varhany hrál ostrovačický varhaník prof. Zdeněk Pololáník. Ve všech poutnících to zanechalo nevšední a hluboký dojem. Myslím, že také přimělo k vroucím modlitbám

Po skončení bohoslužby poutníci naposledy procházeli bazilikou a mohli si prohlédnout další zajímavosti, na které (česky!) upozornil ve svém výkladu místní pan farář. A tak jsme např. viděli obrazy města Brna z 15. století, kapli sv. Ladislava, v níž byl původně pochován maďarský kardinál Mindszenty (po roce 1956 žil v emigraci v Rakousku), než jeho pozůstatky po roce 1990 převezli do Ostřihomi. Po stranách hlavního vchodu stojí olověné sochy moravského markraběte Jindřicha a uherského krále Ludvíka I. v životní velikosti. Mnozí dokázali zaběhnout do kopce nad bazilikou k úpatí „kalvárie“ nebo ke kapli u Svaté studny, jejíž voda má léčivé účinky na oční neduhy.

Čas se nachyloval, museli jsme nastoupit do autobusů a vydat se k domovu. Na zpáteční cestě jsme měli zastávku v benediktinském klášteře Gottweig. Strávili jsme tam příjemné chvíle s výkladem místního pana opata a prohlídkou jak mohutného nádvoří, tak vznosných interiérů.

Při další cestě, než se nám podařilo najet u Kremže na dálnici, jsme projížděli nádhernou asi 15 km dlouhou pasáží po staré úzké silničce podél Dunaje. Proplétala se mezi vinohrady, zahrádkami, sady, při projíždění vesničkami musel pan šofér v některých místech jet krokem, aby nezavadil o okolní domy. Na pláních u řeky stály rybářské bašty, na odvrácené straně svítila okna vináren.

Plně to odpovídalo turistickému značení „Romantische Strasse“!

Závěrem musíme vyjádřit dík Bohu, že jsme se mohli této cesty zúčastnit. Děkujeme všem zúčastněným kněžím, v našem případě jáhnu Vladimírovi. Zvláště panu děkanu Mikulovi, i za všechny předešlé poutě. Protože byl mezitím přeložen na jiné působiště, přejeme mu zdraví a stálou pomoc Panny Marie!

Přes všechny pozitivní dojmy a pocity zůstane v našich srdcích jedna smutná vzpomínka. Tento den byl úmrtním dnem našeho milého spoluobčana a velkého mariánského ctitele pana Jana Strakoně. Na pouť se chystal s námi. Při pohřbu jsme mu přáli, aby jeho duše doputovala do věčného Jeruzaléma! Věříme, že se nachází v blízkosti samotné Panny Marie.