Na sobotní dopoledne 7. března byla v našich farnostech vyhlášena Postní duchovní obnova. Jako loni ji měl vést otec Jiří Topenčík. Jenže na poslední chvíli schvátila otce Topenčíka letos tak obávaná viróza, a on chudák místo na naší faře skončil v posteli. Celý nešťastný telefonoval na faru a prosil otce Ludvíka, aby nechal vyhlásit zrušení Obnovy. Ale to by nebyl náš pan farář, aby se po počátečním šoku nevzpamatoval a nezačal jednat. Okamžitě se rozhodl, že Duchovní obnovu povede sám.
Vybral si Podobenství o marnotratném synovi (Lk 15, 11-32). Na něm postavil téma Duchovní obnovy: Boží milosrdenství a odpuštění. Svůj výklad doplnil ukázkou a rozborem obrazu „Návrat ztraceného syna“ od nizozemského malíře Rembrandta.
Účastníků bylo tolik, že se nevešli do farního sálu, mnozí seděli i v kuchyňce. Všem se námět i výklad moc líbily a otce Ludvíka odměnili na konci vřelým potleskem. K příjemné atmosféře přispěly také obětavé farnice, které připravily bohaté občerstvení.
Vyvrcholením celého dopoledne byla mše svatá v ostrovačickém kostele. Po ní jsme se rozcházeli do svých domovů s pocitem duchovního obohacení a radosti ze společně prožitých chvil.
Sama jsem odcházela s hlubokou vděčností za to, že jsem se vůbec mohla Duchovní obnovy zúčastnit. Po dvouleté přestávce, zaviněné nemocí, jsem díky Boží pomoci opět prožila krásné chvíle mezi „svými“. Bohu díky!