I have a dream

I have a dream – mám sen, řekl Martin Luther King v době, kdy bylo nemyslitelné, že by černoši měli stejná práva jako lidé bílé pleti. Dnes je mají. A již šestým rokem je prezidentem USA Barack Obama, občan černé pleti.

Ich bin ein Berliner – jsem Berlíňan, řekl John F. Kennedy kdysi na začátku šedesátých let v Německu, kde stále ještě přetrvával bolestný komplex viny německých občanů z rozpoutání druhé světové války. Dnešní Německo nejenže patří k ekonomicky nejvyspělejším zemím, ale je přímo vzorem nejvyspělejší demokracie a potírání korupce.

Pravda a láska zvítězí, říkával v době kruté totality bolševicko-estébáckého systému někdejší ČSSR dosud neznámý Václav Havel. A jaká osobnost se z něho stala! Nikdo na světě dnes nepochybuje o pravdivosti této věty.

Jestliže milujeme jen ty, kteří milují nás, jakou zásluhu za to máme?, ptal se kdysi Ježíš.

Jehně vedle vlka, levhart vedle kozlátka, tele a lvíče budou žrát pospolu a malý chlapec je bude vodit. Pást se bude kráva s medvědicí, jejich mláďata ulehnou spolu. Lev bude žrát jako býk plevy. Kojenec si bude hrát nad dírou zmije a nemluvně sáhne rukou do skrýše jedovatého hada. Nikdo nebude škodit ani zabíjet na celé mé svaté hoře... (Izaiáš 11, 5-9), říká jedna vize starozákonního biblického textu.

Smíme dnes doufat ve splnění slov tohoto starozákonního textu? Smíme doufat, že tento svět může být lepší, než je? Smíme věřit, že slova našich velkých předků jsou aktuální tak jako v době, kdy žili? Smíme nechat proudit do našich srdcí Boží lásku, aby pak prostřednictvím nás, nevhodných a nehodných instrumentů, jak říkával svatý František z Assisi, přetvořila taky jiné?

Smíme doufat, že láska je tou jedinou a pravou kvalitativní podstatou, která je schopná změnit naše srdce, myšlení, postoj k životu? Náš postoj k jiným lidem, tj. i lidem jiné barvy pleti, jiného náboženství, jiného světonázoru? Smíme vůbec být lepšími lidmi?

My přece nepřestáváme závidět svému sousedovi, že má lepší auto, dům, dobře placenou práci, může si dovolit zahraniční dovolené, má rodinu, je zdravý, vede se mu lépe než nám. Ve své malomyslnosti hledíme stále jen na to špatné. Viníme za to kdekoho – jen ne sami sebe.

Co děláme pro to, aby byl tento svět lepší?

Jaké máme sny, pokud vůbec nějaké máme? A jestliže ano – jsou to také sny plné utopie? Třeba sny o tom, že tento svět opravdu může být lepším, že lidé se na sebe dokážou usmívat a navzájem si pomáhat, že zákon je možné vnímat i jen jako poslední brzdu, poslední instanci, že to starozákonní „jen pro tvrdost vašeho srdce je nutné mít řád“ je pro nás výzvou stát se lepšími? Natolik zralými, natolik tolerantními, velkorysými a čistými – ve smyslu slušnosti, korektnosti a upřímnosti – že již nebudeme potřebovat žádný zákon shora, protože to naše srdce a naše svědomí budou oněmi morálními institucemi, které nás budou korigovat, když zbloudíme, a navigovat, abychom znali směr?

Co je špatného na tom, když se odvoláváme na Ježíšův život a na jeho učení? Dělá-li to někdo jiný a podle toho také žije – neměli bychom si rozumět, chovat se k sobě jako sourozenci, jako bratr a sestra, kteří se mají rádi a těší se z každého i sebemenšího úspěchu v postupování po cestě k dokonalosti toho druhého?

Je-li někdo bez viny, prosím – klidně po mně hoďte kamenem. Je to výzva i pro mne.

I have a dream, že přijde den, kdy nás náboženství a naše příslušnost k nim již nebudou rozdělovat, štvát k vraždění a diskriminaci, strašit peklem a hříchem, fundamentalismem či rigorozitou, vyhrožovat příkazy a zákazy, moralizovat, svazovat a zotročovat, ale otevřou nám nové obzory a možnosti směrem k duchovním výšinám a ke skutečné svobodě Božích dětí, stanou se nástrojem k tomu, aby z nás byli lepší lidé, schopní navzájem komunikovat, spolupracovat, dívat se dopředu společným pohledem, ctít hodnoty s jejich stupnicí, dávat životu smysl, optimismus, radost a naději, a tam, kde vládne nenávist a zloba, vnášet Boží pokoj a dobro. Na této zemi, protože jinou zemi a jiné místo k existenci nemáme. Jestliže nějaký jiný svět či forma bytí existuje, věříme-li v lásku, spravedlnost a mír, žijme těmito hodnotami již nyní. S nimi nikdy neproděláme, ať nás po smrti čeká cokoliv. This is my dream…

Věřícím všech vyznání přeji na naší společné cestě životem a do Nového roku 2015 vše dobré.

Peter Žaloudek, Vídeň, na konci roku 2014