To je náš pan farář

Čím si získá každého, kdo se s ním setká? Je to jeho usměvavá tvář.

Tak si na něho vzpomínám, když k nám do farnosti poprvé přišel. Nevím, zda si to všichni uvědomujeme, ale při každém setkání, když se od oltáře obrátí k přítomným, dává svým úsměvem najevo, že nás všechny vnímá. Má radost z přítomného společenství a těší se na mši svatou. Svým úsměvem jakoby řekl: „To jsem rád, že jste zde se mnou, já s vámi, že se opět vidíme, že jste přišli, abychom společně slavili mši svatou“. Potom s veškerou vážností zahajuje bohoslužbu, ale jakmile se v ní vyskytne příležitost obrátit pohled do chrámové lodi, jeho tvář je přirozeně usměvavá a laskavá. Je to veliký dar, kterým se navenek projevuje jeho nitro. Dovede se usmívat i během svých starostí, nebo tělesných bolestí. Usmívá se také na každého, s kým právě hovoří a věnuje každému pozornost. A to je první, bezprostřední dojem.

Při homilii dává mnoho k zamyšlení, k rozšíření pohledu na právě přečtené úryvky Písma svatého s aplikací na současný život a končící vždy povzbuzením.

Nedá se opomenout jeho hudebnost. Krátce po svém příchodu si osvojil moje nápěvy, které mnozí považují za obtížné, aniž se o ně pokusili, a dokonce mne vyzval, abych rozšiřoval počet nápěvů o další i nové, vlastní. Teprve později se mi potvrdilo mínění, že hrál na hudební nástroje - housle, kytaru a harmoniku. Velice přeje říčanské schole. Také pro sportování si najde čas. Co zařídil a vybudoval, bude jistě obsaženo ve vzpomínkách těch, kteří byli u toho.

Vracím se proto k jeho úsměvu a přeji mu, aby měl k němu stále důvod.

A my abychom ho hlouběji poznali a ocenili jeho snahu pomáhat každému najít jeho vlastní cestu, směřující k jedinému cíli.