Jubilejní rozhovor s otcem Ludvíkem Bradáčem

Milý otče Ludvíku,

na „úvodníkovém“ místě tohoto zpravodaje je dnes umístěný příspěvek, v němž jsou stručně shrnuty základní informace o Vašem životě. Kdo Vás trochu zná, nedověděl se tam asi nic nového. Proto si nyní dovolím položit Vám pár otázek s prosbou o podrobnější výklad Vašich vnitřních pocitů a životních rozhodnutí, především v souvislosti s Vaším kněžstvím.

1. Jak jste prožíval své dětství v rodině, ve škole, ve volném čase, mezi svými vrstevníky?

Kromě pomáhání rodičům a učení – to jsou věci, které mě zas až tolik nebavily, jsem měl spoustu zálib a radostí: především to byla četba knih, hraní na housle a na kytaru, sbírání mincí a kaktusů – kaktusy nevydržely mé odstěhování do semináře, stejně jako hraní na housle. A s taťkou jsme chodili na fotbal a hokej. Jako farní mládež jsme jezdili na čundry, koupali se, spali „pod širákem“ a zpívali trampské písničky. Bylo v tom mnoho krásného.

2. Co podstatného pro život jste se naučil od svých rodičů? 

Že je důležitá modlitba a vzdělání a že musím využívat čas.

3. Co bylo ve Vašem případě nejdůležitějším impulsem v rozhodnutí stát se knězem?

Upřímně řečeno nevím, bezprostřední: několik setkání a rozhovory během jednoho či dvou dní. Dlouhodobé či podvědomé vlivy: záliba v četbě a tichu, skutečnost, že taťka byl kdysi v semináři...

4. Měl jste, či stále máte, někoho z ostatních kněží za svůj příklad?

Chtěl bych vzpomenout tyto kněze, kterým jsem velmi vděčný: Michael Špaček – jako bohoslovec, i později jsem k němu jezdil, měl u něj útočiště a duchovní vedení, Jan Peňáz – jako novokněz jsem se stal jeho pomocníkem, kaplanem, mnoho mi ukazoval a pomáhal a byl dobrým příkladem. Richard Čemus – bez něj a jeho nezištné pomoci bych se dostal do slepé uličky a nedokončil doktorát. Samozřejmě jsou i mnozí další, kterým bych chtěl poděkovat, např. Josef Chyba, Vladimír Mikulica, Vojtěch Kodet a další.

5. Co považujete na kněžské službě za nejdůležitější a co za nejkrásnější?

Za nejdůležitější v kněžství považuji to, co je nejdůležitější v životě obecně, tedy vztahy, rodina, modlitba. Krásné je v kněžství např. to, když lidé z nějakého setkání na faře odcházejí spokojení, protože se bavili a jsou rádi, že přišli. Nebo ještě něco hlubšího: když já jako kněz anebo moji farníci při mši sv. či svátosti smíření zakoušíme hluboký pokoj a požehnání.

6. Na co kladete důraz ve své práci faráře a na co ve svém osobním životě?

Kromě už zmíněného považuji za velmi důležité vzdělání. Proto máme ve farnosti biblické hodiny. A myslím, že ta nenávist a vypjatá a neplodná diskuse ohledně uprchlíků má taky svůj původ v nevzdělanosti. Informovaný a vzdělaný člověk snáze odmítne různé konspirace a hoaxy i zbytečný strach z cizího.

7. Co může podle Vás dělat věřící pro to, aby vzrostla víra v jeho nejbližším okolí?

Nenapadá mě nic originálního: je třeba se modlit a svědčit o své víře, nestydět se za ni. Věřící člověk by měl v určitém smyslu stále svou víru hledat a přemýšlet o ní. Víra se totiž nedá „mít“ jednou provždy. Právě tohle pak člověku pomůže víru předávat.

8. Jaké problémy s lidmi řešíte, jak se snažíte pomoci tápajícím?

Někteří lidé hovoří o problémech pouze náboženských, např. o nesoustředění v modlitbě. Chtěl bych, aby pochopili, že každý problém i celý život souvisí s Bohem a mají své duchovní řešení. Má smysl tedy mluvit úplně o všem. Jen nepomáhám já, ale Ježíš, kterému se my křesťané chceme otevřít.

9. Co potřebují křesťanské rodiny, čím jim může být farní společenství nápomocno?

Vlastně bych se jich měl zeptat. Ani se nedoporučuje, aby kněz věděl lépe než jeho farníci, co oni potřebuji. Co se týče rodin, zanedlouho se bude konat biskupský synod o rodině, třeba z něj budou nějaké užitečné výstupy. Hlavně je ale třeba hodně naslouchat lidem...

10. Co Vám udělalo v poslední době radost?

Dělalo mi velikou radost to, že mnozí farníci se zapojili do programu Vezmi a čti celou Bibli. Spolu jsme Bibli četli a v hodinách náboženství pro dospělé o tom i diskutovali. Velikou radost mi jinak udělala oslava mých narozenin, které se zúčastnilo mnoho farníků a bylo jim dobře, jak se zdá. Moc se to vydařilo.

11. Na co se nejvíce těšíte?

Teď asi na dovolenou, bylo toho v poslední době opravdu moc (psáno na začátku září). Těším se, že se snad někdy znovu podívám do Svaté Země...

12. Dosáhl jste 50 let života, stojíte na prahu „středního věku“. Máte v souvislosti s tím nějaké přání či předsevzetí, s nímž byste se nám mohl svěřit?

Rád bych stál ještě na prahu středního věku, ve skutečnosti jsem starší. Chtěl bych proto být moudrý a svůj čas neplýtvat zbytečnostmi. Budu prosit o dar moudrosti a rozlišování.

Děkuji moc za Vaše pěkné odpovědi

a do dalších let Vám znovu přeji hojnost Božích darů a přízeň Panny Marie!