Tábor FARAO na ostrovačické faře

Je září. Děti se vrátily do škol a školek. Téma prvního týdne ve škole je stejné pro všechny školáky. Prázdniny! Kde jste byli, co jsi dělal, co bylo na prázdninách nejvíc fajn.

A víte, co nejčastěji odpovídají děti z našeho tábora v Ostrovačicích? Že nejlepší bylo FARAO. „Copak to je,“ diví se paní učitelky. A jeden z devítiletých účastníků říká: „To byl, paní učitelko, ten nejvíce emoční tábor na faře v Ostrovačicích, který jsem zažil.“ A jedna menší účastnice: „To je tábor, kde máme spoustu kamarádů, je tam to nejlepší jídlo a můžeme si tam hrát a povídat o Ježíškovi.“ A ještě jedna menší účastnice: „Je to místo, kde jsme se dozvěděli všechno o Noemově arše, takže když jsme teď viděli pohádku Uups, Noah is gone..., tak jsme přesně věděli, jak to dopadne a kdo zvířátka zachrání. Tábor je moc užitečný. Oni nás tam učí věci, které nás nenaučí ani paní učitelka.“ Jeden z účastníků natolik touží stát se v příštím roce praktikantem (nebo alespoň asistentem praktikanta), že začal trénovat na kytaru, neboť jeho věk a znalosti jej k tomuto postu zatím nepředurčují. Já sama jsem svým dvěma dětem udělala fotoknihu, která ukazuje jejich život na táboře v průběhu čtyř let. Je zajímavé sledovat na fotografiích, jak se tábor vyvíjel, jak se rozvíjí dětská tvořivost a je možné se už po těch letech věnovat detailům – vytvoření vlajky, táborová trička, výlety. Vše se děje na profesionální úrovni, kdy profesionály se stávají samy děti a praktikanti. Jsou už zkušenější. Mají už hodně věcí zažitých, mají výborné zázemí ve svých vedoucích, nasávají jako houby znalosti bible a souvislosti s tím spojené od Zuzky Pospíšilové, Stáni Volavé, Irči Buršíkové a otce Ludvíka.

Tábor FARAO letos, to byla spousta legrace, dobrých přátel, dobré jídlo od našich milovaných kuchařek Evičky a Stáni, znalosti a zkušenosti, které člověk nezíská nikde jinde. Tábor FARAO, to je místo, kam se chce příští rok každý vrátit.