Na vodě s Bohem

Letos jsem se s kamarády vydala sjíždět řeku Moravu. Moc jsem nevěděla, co mě tam čeká a trochu jsem se i bála. Chtěla bych se s Vámi podělit o to, jak krásné to nakonec bylo.

Jel s námi neobyčejný člověk - kněz Pavel, díky kterému se vlastně na vodu začalo jezdit. Byl velice vtipný a dobrosrdečný. Každé ráno nám sloužil mši svatou pod širým nebem. Obzvlášť krásné byly mše u řeky. Velkým zážitkem se pro mě stala půlnoční mše svatá u táboráku. Nikdy jsem nic podobného nezažila.

Když jsme jezdili na lodích, zpívaly se různé křesťanské písničky, někdy i několikahlasé. Ostatní vodáci byli nadšení a líbilo se jim to. I takto se dá šířit naše víra. Večer u táboráku jsme také zpívali.

Lidé, kteří tvořili naši partu, byli úžasní. Všichni si navzájem pomáhali, když bylo potřeba, a takových situací se naskytlo mnoho, často i nebezpečných. Seznámila jsem se s lidmi, kteří vírou žijí. Nic mi nechybělo, protože vždycky se našel někdo, kdo o mě pečoval.

Na závěr bych chtěla poděkovat Bohu za to, jak to zařídil. Nejen, že se mi nic nestalo, ale naplno jsem si to užila a poznala skvělé lidi.