Poděkování faráře Zdeňku Pololáníkovi

Je pro mě veliká čest působit ve farnosti, kde žije takový člověk jako je pan Zdeněk Pololáník. Znovu a znovu se mi stává, že se mě někdo z kněží zeptá: A ty, kde vlastně teď jsi? V Ostrovačicích, odpovídám. A on na to: Á, Ostrovačice, pan Pololáník…

Pan Pololáník je úplně obyčejný prostý člověk se zdravým selským rozumem a příjemnou povahou. Jeho hudba s tím je částečně v protikladu: vůbec není tak prostá, jednoduchá a snadná, alespoň některé části jeho díla.

Mně osobně se nejvíce líbí jeho varhanní skladby, jejichž poslech je pro mě vždy velikým zážitkem. Kvůli čemu? Někdy si člověk unaveně říká: Veškerá hudba na světě je stejná, opakuje se pořád dokola. Co nového by se ještě dalo vymyslet? Jaká souslednost tónů či akordů, kterou nikdo nenapsal? Zvláštní „neslýchaná“ krása a jinakost hudby pana Pololáníka člověkem pronikne a zatřese.

Těžko může neodborník jako jsem já, říci, čím to je, jakými tóny či výrazovými prostředky toho pan skladatel dosáhl. Tato jeho hudba ale silně působí, otvírá a uvolňuje vnitřní cesty, tak jako když po zimě znovu vody tečou… Několikrát při poslechu jeho hudby vytryskla v mém srdci modlitba zcela spontánně, což se mi jinak stává velmi zřídka.

Moc bych chtěl našemu milému oslavenci i touto cestou popřát a poděkovat mu za vše, co jsem od něj během svého působení v Ostrovačicích obdržel.