Další přání Zdeňku Pololáníkovi

Milý pane Pololáníku,

k Vašemu krásnému a významnému životnímu jubileu přijměte, prosím, skromné – byť trochu opožděné – přání všeho nejlepšího.
Ať usměvavé hvězdy štěstí padají Vám do dlaní, ať oči září bez bolesti a zdraví vchází bez ptaní.
A Múza Vaše věrná ať přichází dál laskavá a v hudbě Vaší nadále ať srdce horké zůstává!

S úctou Váš Lubomír Műller.

Milý Zdeňku!

Známe se dlouhou dobu. Už padesát let. Tvé jméno jsem poprvé zaslechl na vojně, kde v Uměleckém vojenském souboru se mnou sloužilo mnoho chlapců z Brna a o životě v Brně jsem od nich často slýchal.

Když mě pak šťastná náhoda s Brnem dokonce spojila a díky Zdeňkovi Kaločovi jsem se s Tebou mohl seznámit osobně, poznal jsem, že zvěsti o Tobě, jako o výborném moderním komponistovi, ale i člověku, který neuhýbá z cesty svého duchovního přesvědčení, jsou pravdivé. Měl jsem pak možnost častěji spoluúčinkovat při realizaci Tvých partitur, hlavně scénických hudeb a byl jsem šťasten, že jsem v Tobě nalezl dobrého přítele a dokonce velkou oporu a vzor v mém někdy vlažném a mělkém křesťanství.

Nyní, když se dožíváš osmdesátky, můžeš se spokojeně ohlédnout na „brázdu“, kterou jsi doposud ve svém životě vyoral. Jsou v ní práce velké i menší, některé hudebně velmi složité (k radosti a uznáni odborníků), jiné, a těch je, myslím, většina, jsou ale hudebně srozumitelné a přístupné k potěšení širokého posluchačstva, které přece jenom bez srozumitelné harmonie a melodie si krásnou hudbu představit nedovede. Mne potěší i některá z Tvých uměleckých miniatur, když v kostele uslyším pro mne zatím neznámou písničku, nalistuji si číslo napsané na tabuli pod kazatelnou a vidím, že ji napsal Zdeněk Pololáník.

Z široké palety Tvých skladeb, velkých, formálně rozlehlých, středních, komorních, i z těch drobných, pouze několikataktových, obvykle zaznívá chvála Toho, jenž Ti dal talent, který Ty jsi nepromarnil.

Výročí svých narozenin lidé rádi oslavují, jako pomyslné milníky svých životů. Tvá osmdesátka ale žádným předělem není. Je to pouhé číslo. Možná, že se za svým dosavadním životem a prací poohlédneš, ale jen tak, mírným pootočením hlavy, jen tak po očku… Ale hlavně poděkuješ Pánu za dosavadní milost a poprosíš za další sílu a inspiraci pro práci, která se stala a stále trvá jedním z hlavních smyslů Tvého úspěšného života.

My všichni, Zdeňku, kteří, Tě mají rádi a váží si Tvého přátelství, se tu děkovnou modlitbičku pomodlíme s Tebou.

Tvůj Jan a Bohunka Štychovi.

Milý Zdeňku

Tak jako květy vyjadřují hluboké, krásné a nenapodobitelné tajemství stvoření, tak také Tvoje hudba nás, posluchače, přenáší do úplně jiných sfér krásného světa emocí a nádherných harmonií.

Stvořitel Tě obdařil velmi čarovným talentem, kterým otevíráš srdce lidí pro chápání něčeho, co nás převyšuje a co nelze pochopit rozumem.

Jen v čarovných tónech Tvé hudby jsou lidé schopni přiblížit se neskonalé kráse božího stvoření.
A v tom je Tvé veliké poslání.

Kéž Ti Bůh dopřeje ještě hodně času na spolutvoření s Jeho dílem.

S láskou a úctou Irena a Zdeněk Zatočilovi

Drahý Zdeňku,

25. října 2015 budeme při mši sv. v chrámu Panny Marie děkovat Bohu za dar Tvého života a víry. Je za co poděkovat. Bůh Tě obdařil mnoha dary:

• velkým hudebním nadáním,
• dobrým zdravím,
• šťastným výběrem životní partnerky,
• založením krásné a nadané rodiny.

Předal jsi víru do dalších pokolení a to se málokomu podaří.

Ať Bůh i nadále chrání Tebe a celou rodinu.

Tvoji Akubžanovi

Milý Zdeňku,

u příležitosti Tvého významného životního jubilea Ti přeji především dobré zdraví, štěstí a spokojenost, a Boží požehnání.

Zároveň Ti děkuji za Tvé krásné rozsáhlé dílo, v němž je zřetelně patrná chvála Boha. Jemu děkovat a oslavovat ho považuji za správný postoj, který jsi také vždycky zastával.

S pozdravem Tobě i rodině Jaromír Coufalík.

Vážený pane profesore,

Přijměte, prosím, mé blahopřání k tak krásnému životnímu jubileu.

Ať Vám Bůh neustále mocně žehná, naplňuje radostí, pokojem a vděčností v kruhu Vaší příkladné rodiny. Ať Vás duch svatý naplňuje inspirací k další tvorbě.

Jsem vděčná, že jsem Vás mohla poznat, vzácného, pokorného člověka.

Helena Malášková.

Skutečný počet gratulantů

daleko převýšil počet zde zveřejněných příspěvků. Blahopřání oslavenci přicházela běžnou a internetovou poštou, prostřednictvím SMS zpráv, osobně.

Gratulovali spoluobčané, přátelé z farního společenství, byly mezi nimi významné osobnosti a instituce. Brněnský biskup Mons. Vojtěch Cikrle při té příležitosti udělil jubilantovi medaili Cyrila a Metoděje, ostravský biskup Lobkovic zaslal i své požehnání. Blahopřál Ochranný svaz autorský, Klub přátel opery a baletu Národního divadla v Brně, …

Připomenout musíme blahopřání,

kterých se mu dostalo po mši svaté přímo v den narozenin v neděli 25. října. A pak zejména znovu v pátek 30. Října, kdy se příznivci a přátelé sešli v ostrovačickém Farním centru, aby radostně a spontánně Zdeňku Pololáníkovi vyjádřili dík za jeho život mezi námi, za bohatou skladatelskou činnost. Aby mu předali květiny a drobné dárky a potěšili se z jeho přítomnosti. Na stolech bylo plno dobrého jídla i pití. Vzpomínalo se na události nedávné i vzdálené. Improvizovanou besedu s jubilantem vřele a s citem uváděl MUDr. Zatočil.

Především v reakci na tyto milé chvíle

se na všechny známé a přátele Zdeněk Pololáník obrací s tímto poděkováním:

„Děkuji všem farníkům a přátelům z Ostrovačic, Říčan a Veverských Knínic za všechna blahopřání, květinové a jiné dary k mým 80. Narozeninám, jakož i za účast a podporu na koncertech mých skladeb.“