Vzpomínka na lázně Libverda

V říjnu jsem byla na léčení v lázních Libverda v Jizerských horách. Město leží 642 m n. m. a v roce 1793 vytryskl na dnešní kolonádě pramen. Je to hydrouhličitá kyselka, která je m. j. dobrá na pohybový aparát. Hloubka pramene je 109,8 m a teplota vody je 11,4 °C. Zakladatelem dnešních lázní byl Kristián Filip hrabě Clam-Gallas, majitel frýdlantského panství. V roce 1836 byl Libverdě udělen statut léčivých lázní.

Na mše sv. jsem jezdila autobusem do městečka Hejnice do baziliky Navštívení Panny Marie. Součástí barokního dómu je malý gotický kostelík, který už od 13. Století chrání usměvavou a milou madonku s Ježíškem v náručí, a všem nemocným a slabým poskytoval ochranu před nepřízní počasí. Ti sem přicházeli prosit Boha Otce o zdraví a sílu na přímluvu Panny Marie. Vypráví o tom místní legenda.

V nedaleké vesnici Lužec bydlel se svou nemocnou ženou a dítětem řemeslník sítař a řešetář. Chodíval přes hejnické lesy za prací a odpočíval na skalním ostrohu nad říčkou Smědá pod voňavou lípou. Jednoho dne v roce 1159 pod lípou usnul a zdál se mu podivný sen, který ovlivnil život jeho i celého okolí. Ve snu uviděl lípu zalitou září, na větvích seděli andělé a jeden mu pravil: „Jsi na zázračném místě, na kterém se zalíbilo Otci. Jdi domů a vrať se s obrázkem Matky Boží, aby každý, kdo v budoucnu půjde kolem, se mohl zastavit a mít účast na milosti. Tobě se pak za odměnu uzdraví žena i dítě.“ Když se sítař probudil a o svém snu přemýšlel, nabýval stále většího přesvědčení, že jde o vnuknutí. Rozhodl se uposlechnout Božího slova a koupil za všechny své peníze u řezbáře starou malou madonku. Vložil ji pak s velkou úctou do duté lípy. Druhého dne přivezl na vozíku nemocnou ženu i dítě a společně prosili Pannu Marii o přímluvu u Boha. Stalo se, co andělé předpověděli, žena i dítě se uzdravily. Tato novina se roznesla brzy po celém okolí a lidé začali putovat k lípě s usměvavou madonkou a pokorně zde prosili o pomoc. Roku 1211 starou lípu pokáceli, madonku položili na pařez, a postavili nad ní dřevěnou kapličku. Protože brzy nestačila pro množství poutníků, byla v roce 1252 zbudována kamenná kaple. Dnešní chrám je barokní stavba s půdorysem latinského kříže, je obrácený k jihu, dlouhý 50 m, široký 37 m a kopule je 35 m vysoká. Je to největší chrám na severu Čech. Varhany byly několikrát přestavovány a dnešní nástroj je pneumatický s elektrickým pohonem od firmy Rieger z Krnova z roku 1929. Uprostřed hlavní lodě visí křišťálový lustr široký 265 cm a vysoká 424 cm.

V roce 1936 u příležitosti 725 letého výročí trvání poutního místa byl kostel slavnostně povýšen na baziliku minor.

Po válce museli Hejnice a celé pohraničí opustit občané německé národnosti vč. františkánů, a klášter i kostel byl obsazen STB a františkáni zatčeni a odvezeni. Z kláštera se stal koncentrační tábor pro představené řeholních společností pod dozorem STB. Později byl klášter využíván jako školní jídelna, družina a zahrada. Sametová revoluce v roce 1989 přinesla svobodu a do Čech se vrátil pater Dr. Miloš Raban, který jako farář a později jako ředitel Mezinárodního centra duchovní obnovy s Boží pomocí obnovil tento chrám a bývalý klášter.

Ráda budu vzpomínat na chvíle, kdy jsem pobývala v lázních a pohlížela na chrám a krásnou podzimní přírodu dole v Hejnicích.