Angela Merkel

Konec starého a začátek nového roku prožívám tradičně na chalupě na Moravě. Poslouchám zde denně ČR1 a čtu několikeré české deníky, abych byl alespoň trochu v obraze, o čem se tady píše. Jeden můj přítel mi tu odkládá Lidové noviny. S velkým zájmem v nich čtu pravidelné úterní fejetony Martina C. Putny. S jeho názory bez výjimky souhlasím, mluví mi z duše. Čtu si jeho předvánoční fejeton s názvem Do exilu?, poukazující na narůstající xenofobii nejenom u neslavně známého českého prezidenta Zemana, ale i u nebezpečně značné části českého národa. Neuvěřitelnou, pro Putnu typickou, inteligentní, zasvěcenou a seriózní argumentací odhaluje některé formy nyní již ne zastírané, ale stále zjevnější xenofobie Čechů. Cituji několik myšlenek: „Žiji v zemi, kde se 17. listopadu řvalo pod praporem národní demokracie – rozdrtíme železnou pěstí intelektuály a pseudohumanisty! Vlastizrádci musí viset! Citováno doslovně. V zemi, kde se ujala nadávka ‚havloid‘. V zemi, kde internetoví anonymové i leckteří nezávislí bezpečnostní analytici a politologové otevřeně hlásají, že Evropa je fuj a že Putin nás zachrání. V zemi, kde byly dokonale zmateny významy pojmů ‚národ‘, ‚křesťanství‘, a ‚tradice‘, jakož i ‚fašismus‘, ‚druhá republika‘ a kolaborace‘. V takovéto zemi uvažují o odchodu ti, kdo odejít mohou, protože jsou vzdělanější a schopnější, protože se v civilizovanějších končinách domluví a najdou práci. Pravil jeden Hradem vyznamenaný showbyznysman: ‚Tihle lidi prostě zmizí, protože se budou bát vystrčit nos na ulici.‘ Budou Vánoce a na Boží hod se opět sejde Společnost bratří Čapků na Vyšehradě, připomínajíc, že Karel Čapek zemřel za druhé republiky – fyzicky na zápal plic, duchovně na zhnědnutí národa. Ve filmu Člověk proti zkáze, líčícím závěr Čapkova života, je scéna, kterak jakýsi ‚vlastenec‘ postavil Čapkovi k vrátkům šibenici.“ (Lidové noviny, 22. prosince 2015, str. 20). Ostatně, Martin C. Putna se o tomto smutném fenoménu Čechů (všeobecně) vyjadřuje často jak písemně, tak i v různých veřejných debatách a přednáškách. 

Od svého českého přítele se dovídám o vánočním proslovu prezidenta Zemana, ve kterém tvrdě zaútočil na islám, na utečence, a pronesl několik trestuhodných a nebezpečných vyjádření, mj. o tom, že Česká republika patří jen Čechům. Ostatně o této neslavné Zemanově vánoční řeči informovaly i rakouské deníky, v nichž jsem se o Zemanových výrocích dověděl již před svým příjezdem na Moravu. A dočetl jsem se tam i o tom, jak v obdobné vánoční řeči vyslovil rakouský prezident Hainz Fischer svůj názor k dnes tolik diskutované tzv. horní hranici příjmu běženců. Jak známo, do Rakouska přišlo v roce 2015 téměř 90 tisíc běženců, do Německa milion, zatímco Česká republika má problém s přijetím pouhých 1400 uprchlíků; o Slovensku, které chce přijmout jen několik desítek křesťanských utečenců, už ani nemluvím. Hainz Fischer řekl doslova: „Kdo jsem já, abych určoval nějaké hranice, abych řekl tak tohoto utečence ještě vezmeme, ale žádného dalšího už ne?“ Jak diametrálně odlišné od Zemanovy řeči jsou i vyjádření Angely Merkelové v jejím novoročním projevu, kde rázně varuje před xenofobií a dokonce i zpochybňuje názor těch Němců, kteří si myslí, že pouhým narozením na území Německa mají pouze oni sami právo na život v této zemi: „Německo se v této chvíli nesmí nechat rozdělit na tábor proti utečencům a tábor zastávající se utečenců. Teď jde o to, abychom nenásledovali ty, kteří chladem a nenávistí ve svých srdcích proklamují Německo jen a jen za svou vlastní zem a jiní lidé tam nemají co dělat!“ (Doslovný překlad z novoroční řeči Angely Merkelové)

Když jsem si přečetl všechny ty noviny, doposlouchal informace v rádiu, automaticky mne napadlo, jak nebezpečné jsou signály, které prezident Zeman vysílá: příliv utečenců chce drasticky ukončit, muslimy považuje za vrahy a zločince. Novináři, kteří  dávají Zemanovi prostor, nebo dokonce s jeho názory souhlasí,  si zřejmě neuvědomují, na jak velice tenkém ledě se pohybují! Zemanovy citáty jsou vytrženy z kontextu a nabity negativní energií nenávisti a urážejícího zesměšňování. Pan Zeman a jemu podobní politici zcela evidentně nepochopili nic z podstaty bytí paní Merkelové, ani z podstaty křesťanství, ani z podstaty tolerantní demokratické společnosti. Ano, můžeme si dnes či zítra říci: Dost! Teď už ani jeden utečenec, teď se jdeme věnovat sami sobě, našim problémům. Když to ale uděláme, staneme se zrádci sebe samých: odkopneme křesťanství, které bychom jinak tak rádi zamontovali do ústavy EU jako jeden z pilířů, který EU vybudoval, ale odkopneme také princip tolerance, princip solidarity, princip lidskosti, princip skutečné demokracie.

Nejen Martin C. Putna, který se v Čechách narodil, ale také mnozí jiní, varují před narůstajícím extrémním pravičáckým radikalismem, jejž považují za podobné zlo, jakým byl v době Studené války estébácko-kágébácký komunismus.

V Lidových novinách ze dne 31. prosince 2015 je na straně 11 obsáhlý článek Jana Rejžka o „nekorektním výběru událostí a jmen z kultury, politiky, sportu a veřejného života typických pro rok 2015“. Faktograficky zde shrnuje události a sestavuje seznam osobností z Čech i ze světa. Mezi devíti muži roku 2015 jmenuje na prvním místě papeže Františka. S tím i já zcela souhlasím. Mezi devíti ženami však chybí žena, kterou celý civilizovaný a kulturní svět považuje za jednu z nejlepších. Žena, již nedávno označil americký týdeník TIMES za politickou osobnost roku 2015, a rakouský velmi seriózní deník Die Presse před vánocemi v článku vyjadřujícím názor redakce dokonce za jedinou evropskou političku s vizemi a odvahou, věrohodnou a hluboce zakořeněnou v křesťanství. (Deník DIE PRESSE, 23. prosince 2015, titulní strana) Za osobnost roku ji označil také prestižní rakouský týdeník PROFIL s odůvodněním, že „Německá kancléřka zachránila v otázce stanoviska k utečencům Evropu před ztrátou vlastní duše“. PROFIL dále píše: „Nikdy v dějinách neudělala žádná země takový vzestup k lepšímu jako Německo: od ztotožnění se s nacistickou diktaturou k demokratickému příkladnému státu; od propasti nelidskosti k vytouženému místu pro zoufalé imigranty, k respektované vůdčí moci; k tomu se dopracovalo Německo od konce nacionálního  socialismu v pouhých dvou generacích… Merkelová jako prozíravá politička musela předvídat, jak bude polarizovat v otázce utečenců. Přesto neupustila od svých představ a odhodlání je realizovat: z pragmatických a strategických úvah, mnohokrát zjevných z jejího přesvědčení a vědomí odpovědnosti za to, co tvoří podstatu Evropy a co ji také drží pohromadě - její hodnoty…Podle našeho názoru udělala Merkelová nejenom odvážné, ale také správné rozhodnutí…“ (Vyjádření redakce týdeníku PROFIL ke jmenování Angely Merkelové za osobnost roku 2015. 14. prosinec 2015, str. 16. a 18.)

Podle Jana Rejžka Angelu Merkelovou v souvislosti s imigranty Češi (všeobecně) neuznávají, ba doslova nenávidí. Slovy Klause či Zemana si z ní dělají posměšky, klepou si na čelo, obviňují ji z naivity. Ano – to je to pověstné čecháčkovství! Tak rád bych věděl, jestli se Havel či Masaryk neobracejí v hrobě, a co asi by těmto úšklebkům na adresu Angely Merkelové říkali bratři Čapkové.

Na téma uprchlíků jsem napsal již několik článku. Netrvám na tom, aby byly všechny vytištěné a vím, že mnoha lidem se můj názor nelíbí. Napovím jen, že v mých textech často cituji osobnosti z Rakouska, kterých si velice vážím a které mne inspirují.  Každý z nás má osobnosti, které ho v životě někam posouvají. Myslím si, že pokud nás osobnosti nepohánějí, neinspirují, neukazují nám směr k nové cestě, nedodávají odvahu a optimismus, pokud nás osobnosti, kterých si vážíme a které obdivujeme, nedělají lepšími lidmi – altruističtějšími, odvážnějšími, zapálenými pro dobro, soucit, pomoc bližnímu, a – jako teď nedávno papež František – k milosrdenství, tak je možná lepší nemít vůbec žádné osobnosti, být zticha, nic neříkat, nic nepsat. V Rakousku mne inspirují takové osobnosti, jako je kardinál Schönborn, nebo novináři Hugo Portisch, či Barbara Coudenhove-Kalergi a jiní. V Čechách čtu rád fejetony Martina C. Putny  a chci také nasávat myšlenky Marka Orka Váchy či Tomáše Halíka aj. Tomáš Halík k začátku nového roku sděluje Čechům svou naději: „Doufám, že se podaří maximálně potlačit islámský stát a teroristické skupiny, čelit Putinovým choutkám, a že se nedůvěra v EU a česká hysterie kolem uprchlíků ukážou jako méně vážné, než aktuálně vypadají...“ (MF DNES, 2. ledna 2016, str. 7)

Vím, že v Německu, tak jak všude, narůstá počet těch, kteří se kloní k extrémnímu radikalismu, kterým se nelíbí, co dělá Angela Merkelová. Většina Němců je však hrdá na to, že právě ona je kancléřkou a soudí že je kompetentní, křesťanka, moudrá, odvážná, má vize, je věrohodná a zároveň skromná a pokorná.

Celý kulturní a inteligentní svět si Angely Merkelové váží a obdivuje ji. Jen Češi vědí své. Ti ji snad nenávidí. Čest výjimkám. Nikdy jsem se netajil tím, že styl bývalého českého prezidenta Klause i nynějšího prezidenta Zemana je mi odporný. Klaus se chová i po opuštění prezidentského úřadu jako nenapravitelný ješita, který umí všechno nejlépe a tak má právo se ke všemu vyjadřovat a rozdávat své moudré výroky jiným, nevzdělaným. Zeman je v podstatě totéž, také se nechává ovládat ješitností a představou, že on jediný je spasitelem Česka a celého světa. Ale je ještě horší v tom, že se ve státních jednáních jako je jmenování univerzitních profesorů, ve výběru spolupracovníků, při vyjadřování k zásadním politickým a kulturním otázkám nechává unášet svou mstivostí a nenávistí ke všem, kdo si dovolí jej kritizovat či nesouhlasit s jeho názory. Dodnes mám v paměti, jakým lživým a nekorektním způsobem útočil na Karla Schwarzenberga v prezidentských volbách. Takoví lidé, přestože byli zvoleni za prezidenty, pro mě přestávají existovat. Nevážím si jich, neposlouchám je.

S pozdravem Petr Žaloudek, Vídeň, začátek roku 2016