Milí farníci, přátelé!

V probíhajícím Roce milosrdenství zvláště přemýšlíme o tom, co je to vlastně milosrdenství. V internetovém slovníku „Wikipedie“ čteme tuto definici: Milosrdenství je účinný soucit s člověkem v nouzi, s někým potřebným či bezmocným, s člověkem zadluženým, nemajícím nárok na příznivé zacházení. Zatímco pro filosofa Nietzscheho je milosrdenství jedním ze základních pilířů otrocké morálky a projevem slabosti, pro nás křesťany je to naopak základní projev Boží lásky k nám i našeho vztahu k lidem okolo nás.

A vlastně i k nám samotným – to je věc, na kterou člověk často zapomíná. Máme být milosrdní sami k sobě. Často na sobě odsuzujeme nevinné věci, které Bohu vyhovují, ale jsou v rozporu s našimi vlastními měřítky. Jsme k sobě mnohem nesnášenlivější a krutější než Bůh, který by nám rád prokázal především svou dobrotu. Ve svém nad-já máme nemilosrdného soudce, který nás odsuzuje, a farizea, který nám nedopřává život (Anselm Grün).

Podobně jako Vánoce, i Velikonoce jsou svátky Kristova milosrdenství, které se nejvíce projevilo na Velký pátek. Probodené Ježíšovo srdce je důkazem Božího milosrdenství. Voda a krev, prýštící z Ježíšova srdce, jsou symboly svátostí křtu a eucharistie - především těmito svátostmi k nám přitéká Boží milosrdná láska. O Velikonoční vigilii uslyšíme radostný chvalozpěv „Exsultet“, ve kterém zazní ta úžasná slova: „Ó, šťastná vina...“.

Bůh s námi nejednal podle našich vin, ale podle svého velikého milosrdenství, díky kterému jsme byli zachráněni! Kéž odmítneme všechny ty nemilosrdné věty, které si přeříkáváme: „Dobře mu tak. Má, co si zasloužil. Každý ať dostane, co mu patří“.

Kristovo vítězství nad smrtí kéž je i naším vítězstvím, oživnutím našich srdcí k účinné milosrdné lásce!

Požehnané velikonoční svátky Vám přeje

Váš duchovní správce P. Ludvík Bradáč