Brněnský biskup Mons. Vojtěch Cikrle oslavil sedmdesátku

V pořadí třináctý diecézní brněnský biskup Mons. Vojtěch Cikrle se koncem srpna dožil sedmdesáti let. Při této příležitosti přetiskujeme jeho životopis a několik otázek a odpovědí z rozhovoru, který s ním vedla ing. M. Jandlová, mluvčí brněnského biskupství.

• Biskup Vojtěch Cikrle se narodil 20. srpna 1946 v obci Bosonohy (dnes městská část Brna). Protože pocházel z rodiny komunistickým režimem pronásledované (jeho otec byl z politických důvodů 11 let vězněn), nemohl studovat, vyučil se slévačem a odmaturoval až později na večerní Střední škole pro pracující v Brně.
• Jako dělník pracoval ve Šmeralových závodech, ve Zbrojovce a na stavbě dálnice Praha-Brno. V letech 1969 až 1971 vykonával základní vojenskou službu.
• V roce 1971 byl přijat ke studiu na Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu do Litoměřic. Na kněze byl vysvěcen 27. června 1976 v brněnské katedrále. Od roku 1976 do roku 1982 působil jako duchovní v Jaroměřicích nad Rokytnou, v Jihlavě, ve Znojmě, ve Slavkově u Brna, ve Velkých Němčicích a Starovicích. V letech 1982 až 90 vykonával funkci prefekta, později rektora v Kněžském semináři v Litoměřicích.
• Dne 14. února 1990 byl (po osmnácti letech uprázdněného biskupského stolce) papežem Janem Pavlem II. jmenován v pořadí 13. sídelním biskupem brněnské diecéze. Biskupské svěcení přijal 31. března 1990 z rukou olomouckého arcibiskupa Františka Vaňáka.
• Při České biskupské konferenci je předsedou Komise pro kněžstvo, Rady pro rodinu a Rady pro bioetiku, dále je členem Komise pro liturgii.

Otče biskupe, co pro vás znamená víra?

Životní postoj, ve kterém objevuji Boha jako otce, ostatní lidi jako sourozence a sebe samého stále v novém životadárném světle.

Co je podle vás láska?

Tajemství, které odhalujeme celý život, ať jsme věřící či nevěřící. Láska má mnoho podob – mezi mužem a ženou, mezi sourozenci, mezi přáteli, milosrdná láska k potřebným, dnes pohrdaná láska k vlasti, ap. Křesťané věří, že pramen lásky je v Bohu. Přesněji ve vztahu lásky mezi Bohem Otcem a Synem Ježíšem Kristem, a že tímto pramenem je Duch Svatý. Právě tento vztah lásky inspiroval věřící, aby se v minulosti s naprostou samozřejmostí ujímali nemocných, postižených, sociálně slabých a jinak strádajících,  a snaží se, aby tato láska byla pravdivým výrazem také jejich manželství. Dalo by se říci, že láska neexistuje nějak imaginárně, sama o sobě, ale v nás. Je  to i naše osobní dílo, které může mít mnoho inspirací a podob.

A naděje?

Naděje se vždy vztahuje k budoucnosti, a pokud se nejedná o naději falešnou a demotivující, dodává sílu pro život v přítomnosti. Může se opírat o lidské síly, vědomosti, statistiky, o štěstí, o osud… O této silné lidské naději se říká, že umírá až naposled. Existuje ale také naděje reálnější a mocnější, která ukotvuje věřícího člověka v Boží lásce a jeho blízkosti, a to i uprostřed bojů, zmatků a často i utrpení. A právě o této naději bylo napsáno, že nedojde hanby.

Jaký význam má v životě člověka radost a utrpení?

Radost a utrpení mají k sobě velmi blízko. Po radosti toužíme, utrpení snášíme. Není možné zvolit jen radost a utrpení vyloučit.  Někdy je právě schopnost přijmout utrpení nebo odříkání přímou úměrou budoucí radosti. Znají to sportovci, umělci i mnozí jiní. Radost a utrpení patří k lidskému životu a jejich prožívání může být cestou k moudrosti srdce.

Při příležitosti svých narozenin obdržel biskup Vojtěch Cikrle
poštou i e-mailem velké množství gratulací. Touto cestou vzkazuje:

„Děkuji všem za blahopřání k narozeninám,
a děkuji také za modlitby,
kterými mne v biskupské službě mnozí provázíte a posilujete.“