Ostrov kingů na faře - a cesta k Helenčině studánce na lesní mši

         Letos jsem opět měla to štěstí zúčastnit se letního tábora na faře. Bylo to pro mě nové, protože byl jiný tým praktikantů než v předešlých letech. Překvapilo mě, jak rychle jsme byli sehraní. Všechno šlo jako na drátkách a já jsem všem moc vděčná za podporu, úsměvy a pomoc za všech okolností.

         Večer jsme se scházeli a povídali si o uplynulém dni. Každý rok na táboře nacházím cestu k dalším lidem a vytváříme nová přátelství. Moc ráda pozoruji malé děti, které večer s nadšením děkují Bohu za nás a za to, co pro ně připravujeme. Chtěla bych poděkovat vedoucím, že mi znovu umožnili být součástí něčeho tak krásného.

         Jako každý rok jsme s táborem vyrazili na mši k Helenčině studánce. Nejdříve nám nejel autobus, ale to nás neodradilo. Konečně jsme dorazili na místo. Po cestě ke studánce to byla legrace. Měli jsme dobrou náladu a malé děti se mě držely jako klíšťátka. Paní Brázdová našla v lese obrovskou kytici bedel.

         U studánky jsme pro děti připravili v lese hru. Jen co to bylo hotové, začalo pomalu ale jistě poprchávat. My ale nejsme z cukru. Vedoucí začali dětem vysvětlovat pravidla hry, když v tom zahřmělo. Zpozorněli jsme, ale také doufali, že to brzy přejde. Najednou už to nebylo jen slabé poprchávání, ale skutečný silný déšť. Dětem jsme pomohli do pláštěnek, ale třeba já jsem žádnou neměla. Když jsme vycházeli z fary, bylo přece pěkné počasí.

         Déšť byl čím dál silnější a my se třásli zimou. Musím pochválit kluky praktikanty, že dělali všechno pro to, abychom my holky byly co nejvíce v suchu. Za to děti mě fascinovaly. To, jak pršelo víc a víc, se jim strašně líbilo.

Běhaly v dešti a byly šťastné. Vlastně z toho měly pořádný zážitek a to se mi na dětech moc líbí.

         Krátce před začátkem mše přestalo zázračně pršet. Na mši bychom zůstali, ale nemohli jsme děti nechat v mokrém oblečení. Kapala z nás voda a všechno bychom mohli ždímat. Děti jsme naložili do aut, aby byly co nejdříve v suchu. My praktikanti jsme dostali neopakovatelnou nabídku. Jet s panem Rouskem na korbě auta. Byl to úžasný zážitek. Ti, co to ještě nevzdali a směřovali směrem na mši, nám mávali a smáli se.

         Na faře jsme už jen sušili a sušili. Je vážně škoda, že jsme nemohli zůstat na mši, ale každý si odnesl mnoho dobrodružných zážitků.