Názor Jana Štycha na současnou situaci

S povolením Zdeňka Pololáníka, kterému byl tento dopis adresován, ho zde zveřejňujeme. Zasilatelem je jeho přítel Jan Štych, bývalý výborný dirigent ND v Brně a v Praze, dnes důchodce žijící v Praze. S citlivým vhledem do dějin se v něm zamýšlí nad současnou situací a zkratkou vyjadřuje svůj osobní názor.

Milý Zdeňku,

ty články i to video, co jsi mi poslal, mě zaujaly.  Česká národní písnička, kterou zpívají malé děti a děkují za všechno krásné Allahovi je hrůza sama. Cožpak o to! Myšlenka poučit už malé děti, že není pouze materialistický světový názor, je výborná. Ale zaměnit jméno stvořitele světa, které u nás, v Čechách, zní Bůh, a pro děti ještě srozumitelněji, Ježíš, cizím jménem Allah, v tom já vidím pořádnou čertovinu. Úplně jasně se mi zjevil vlk v beránčím rouše.

Mne napadlo, zda podhoubím, z něhož celé to sluníčkářství vyrůstá, není starý známý protikatolický boj. Měl bych moudřeji možná napsat boj protikřesťanský. Ale když ono se zdá, že katolická církev se v  naší  zemi stala hlavní křesťanskou organizací. O ostatních není v současnosti bohužel vůbec nic slyšet, ani vidět, takže nejsou nebezpečné, zato katolíci, pozor na ně! Už v našem národním obrození začal boj proti katolíkům tím, že se na příklad vyzvedávalo Husitství jako chlouba a hlavní klad  české historie.  Dnes už je známo, jak neobjektivně třeba tak dobrý spisovatel jako Alois Jirásek o našich dějinách psal. I to je známo, že hned v prvních dnech naší samostatné republiky strhl dav pod vedením opilého Franty Sauera sochu panny Marie na Staroměstském náměstí, a začalo hromadné vystupování z katolické církve a zakládání církví nových. Existuje poučka: Vyjmi z pevné zdi jednu cihlu, po kratší, či delší době se zřítí celá zeď.  Masarykovu státu s jeho protikatolickým  zaměřením osud příliš nepřál, a po osvobozující přeměně před pětadvaceti lety se dokonce už podruhé a naposled rozpadl. I přes uvolnění politické situace boj proti katolické církvi stále pokračuje. Zpochybňování církevních restitucí, čili zpochybňování spravedlivého  navracení ukradeného zdevastovaného majetku je jedním z  příkladů. Jak už jsem napsal, v obrození i po celé dosavadní trvání Československa bylo proti „zápornémuˇ“ katolicizmu stavěno „kladné“ husitství. Dokonce nějaké vojenské jednotky na komunistickém východě nesly název Jana Husa.  Nic proti Janu Husovi. Byl to zbožný katolický kněz, ctitel Panny Marie a jistě úžasný kazatel, ale stavba jeho pomníků na každé návsi nebyla výrazem opravdové úcty k němu, ale opět jen výrazem protikatolického boje.  Cihla byla vyjmuta, zeď se počala drolit,  při čemž tou zdí už není pouze katolictví, ale veškeré křesťanství. Církve, které měly katolictví nahradit, mají, myslím, úbytek věřících ještě větší, než katolíci. A tak se vlády nad dušemi ujímá ateizmus. Křesťanská Evropa  odmítla zmínku o Bohu ve své preambuli. Boj ateistů se zaměřuje už dvě stě let hlavně a snad výhradně proti katolíkům, je proto zvláštní, že po dvousetletém boji je katolická církev stále hlavním představitelem křesťanství v Evropě i u nás, stále je viditelná i slyšitelná, stále žije. Šestnáctého května tohoto roku početné katolické procesí došlo ze svatovítské  katedrály na Karlův most, aby uctilo památku sv. Jana Nepomuckého, katolické kostely v Praze jsou stále v neděli plné dosud zbylých katolíků, a katolíky vedené školy stále patří k těm pedagogicky nejúspěšnějším.

Když se prokázalo, že jednostranně, účelově a hlavně protikatolicky  vykládané Husitství, ani komunistický útlak neuspěly, sahají liberálové k Islámu. Liberálům se zdá přijatelnější Evropa  islámská, než katolická. („Je jedno jaké náboženství, všechno je to hloupost“). Totéž se týká naší země, ale já věřím, že je to marná snaha Zlé síly. Může se v budoucnosti stát, že názory sluníčkářů (mezi nimiž je možná hodně lidí katolíky nesnášejících), nakonec převáží názory ateistů, kteří Islám odmítnou, jako náboženství ještě neliberálnější a k různým „izmům“ (homo, gendr) netolerantnější než jsou sami katolíci (viz Miloš Zeman). Doufám proto, že alespoň naše země, když už ne celá západní Evropa, bude jednou z těch zemí, které zůstanou klidnějším ostrovem v šíleném liberálním světě. Nevím, zda Pán se bude řídit našimi modlitbami, ale zkusme to.