Určitě znáte něco podobného…

Vypravuji se se čtyřmi dětmi do kina – zařídit hlídání nejmenšího, vypravit sebe a ostatní, znovu se obléct, protože se stala nehoda, nalézt ztracené klíče od auta, vrátit se pro peněženku. Když dorazíme s vyplazeným jazykem k pokladně, musíme se spokojit s horšími místy - ty nejlepší už jsou samozřejmě vyprodány. Nakonec můžeme být rádi, že vůbec nějaké jsou. Stejné je to, když jdeme do divadla, na koncert, sportovní zápas - kdo dřív přijde, ten dřív mele. Každý přece chce zahlédnout svůj idol z té nejlepší pozice J.

V neděli jdu do kostela na mši. Na poslední chvíli a ještě s pláčem. Vzadu je plno, asi je už obsazeno. Zůstávám v předsíňce. Jsem překvapena, kolik toho stihnu. Přečtu všechny nástěnky, zaregistruji každého, kdo se opozdí, spočítám, kolik nás dnes je, kdo chybí, slyším, co se děje venku. To v předních lavicích slyšet není. Překvapivě ale z kostela odcházím prázdná, nějak mě to dneska nebavilo. Čím to?

Po cestě domů slyším: „Kdo se lopotíte a jste unaveni, přijďte ke mně a já vás občerstvím“.

To je ono – potřebuji najít zdroj energie. Vybitý mobil dám na nabíječku, v divadle si sednu do první řady, kde je zdroj zábavy, na hokeji do kotle, kde to vře - dokonce i politici hledají místo blízko zdroje popularity. A co já?

Já mám Ježíše, zdroj víry, lásky, síly a pokoje. Jak jednoduché – čím blíž budu, tím líp.

Teprve teď chápu ty, kteří i přes svoje obtížné, někdy i téměř neřešitelné životní zkoušky jsou plni odvahy a síly. Díky modlitbě dostávají křídla, která je nadnáší. Pokud nebudu blízko zdroje, nemám potřebnou energii vše zvládnout.

A tak jen děkuji a raduji se, obzvlášť v tomto čase. V době, kdy k nám Bůh přichází v podobě narozeného Ježíše. To je ta nejkrásnější zpráva dnešního dne. Díky za to!!!