Světélko naděje
Až doposud jsem se vyjadřoval k politice zemí V4, tedy hlavně České a Slovenské republiky, ohledně uprchlíků velmi kriticky. Zazlívám politickým špičkám v těchto zemích jejich egoistický pohled, vypočítavost, zkreslování a překrucování faktů, jakož i zveličování negativ a vyvolávání atmosféry strachu a napětí. Uprchlíci jsou jimi vesměs oštemplovaní jako zločinci: lidé jiné kultury a náboženství, kteří budou likvidovat naši kulturu a náboženství a namísto toho budovat kulturu a náboženství islámské, mladí muži vyhledávající akorát dobrodružství a znásilňování žen, kteří sem přišli zasévat zlo a násilí, místo aby se doma chopili zbraně.
Zároveň jsem si uvědomoval, že v těchto zemích je mnoho jedinců, kteří chodí jako dobrovolníci do utečeneckých táborů, organizují pro uprchlíky pomoc, staví se k tomuto fenoménu zcela jinak než jejich vláda či politici. Kolikrát jsem slyšel na vlastní uši, jak se někdo stydí, koho si většina národa zvolila za prezidenta.
Ale to, co jsem postřehl nedávno, zcela změnilo moje mínění a naplnilo mě optimismem a radostí: v Čechách se zrodila iniciativa několika vysokoškolských studentů různých oborů, která se chce věnovat fenoménu uprchlíků úplně jinak, než to doposud dělaly všechny vládní či církevní instituce. Iniciátorem tohoto hnutí je Jakub Múčka, student Karlovy univerzity, rusofil. Když spolu s dalšími studenty navštěvoval uprchlíky v Maďarsku a v Srbsku, vytvořil si při rozhovorech s nimi svůj vlastní obraz a došel k názoru, že „debata v České republice o uprchlících je strašně mělká a povrchní“. Rozhodl se, že založí internetovou encyklopedii týkající se uprchlíků, kde se lidé dovědí všechno potřebné a důležité k tomu, aby si mohli udělat na toto dění svůj vlastní názor. Jakub Múčka říká, že touto encyklopedií by chtěl pomoci všem zemím Evropské unie, tedy i západním zemím. Osobně si myslím, že země Západu až tolik jeho pomoc potřebovat nebudou, neboť jsou s fenoménem uprchlíků konfrontované již celá desetiletí, a že země východní Evropy, tj. bývalé komunistické státy, se mají od těchto západních zemí stále co učit. Ale budiž, i z pohledu celé západní Evropy bude to, co nyní Jakub Múčka spolu s dalšími studenty dělá, cosi nového, dosud takto nezpracovaného.
Tito studenti si dali za úkol dvě věci. Nejdříve promluví s každým konkrétním člověkem, přicházejícím z Afganistánu, Iráku, Sýrie či odjinud. Rozhovor, který je čistě subjektivní, pak písemně zpracují. Potom, a to je ta druhá věc, si seženou ověřené informace o zemi, regionu a místě, odkud ti dotyční lidé uprchli. K subjektivnímu popisu tedy doloží objektivní diagnostický nález. Takto to udělají se všemi a jako mozaiku vytvářejí celkový obraz.
Jakub Múčka je zklamaný všeobecně malým zájmem české společnosti o zahraniční témata. Vadí mu i to, že v České republice chybí kvalitní politologové. Podle něho nestačí “jen” vystudovat politologii, ale člověk musí mít také znalosti z oboru politické filozofie, protože, jak Jakub říká, jinak to vede k vyprázdněné debatě.
Jako nesmírně pozitivní fakt vnímám i to, že s Jakubem Múčkou spolupracují na jeho encyklopedii studenti a akademici z různých vědních oborů, konkrétně z filozofické fakulty, fakulty humanitních studií a sociálních věd, ale také z právnické či teologické fakulty. Jakub ty rozdílné přístupy jednotlivých oborů vnímá pozitivně. Říká: „Zkuste dělat něco jako arabista s rusistou, teologem a politologem. Každý má svůj úhel pohledu a svou metodologii. Navzájem se ale přitom všichni mohou obohatit.“
Musím se přiznat, že informace o české iniciativě Jakuba Múčky a jeho encyklopedii uprchlíků mě úžasně potěšila. Potěšil mne fakt, že je zde již nová, mladá generace, která má svůj rozum, svůj pohled a svou cestu, která již není závislá na svých „poradcích“ z řad rodičů, známých či členů vlády. Potěšilo mne to i jako křesťana, protože to, co tato iniciativa dělá, je nesmírně křesťanské a řekl bych až ježíšovsky evangelizující. Potěšilo mě to o to víc, že jsem až doposud ani v Česku ani na Slovensku, snad jen s výjimkou biskupa Malého z Prahy, Tomáše Halíka, Marka Orka Váchy, Ladislava Heriána a několika dalších kněží a řeholníků vůbec nezaregistroval žádného duchovního, který by se na uprchlíky díval takto lidsky a duchovně krásně, jako tito mladí studenti. Smekám před nimi klobouk, a mockrát jim za jejich iniciativu, za jejich odvahu, za nemlčení, za to, že si dovolili „vybočit z řady“ - děkuji! Velice jim fandím, povzbuzuji je v jejich činnosti a držím jim palce!
P.S.:
Text jsem napsal na základě rozhovoru redaktora LN Jakuba Fajnora s Jakubem Múčkou, uveřejněného v Lidových novinách dne 4. února 2017 na straně 11.
Porovnej také tyto linky:
Autoři článků:
RSS kanál
